Únor 2008

Pánský styl pro dámy!

29. února 2008 v 21:36 MÓDA
Teda jen většina v pánském stylu!
Anna Geislerová
zdroj:sweetpinky.blog.cz

TH dobývají americký trh!

29. února 2008 v 21:33

Jak teenie kapela Tokio Hotel dobývá americký trh a vedle toho leští image Německa

Na stole s kondomy musí všichni stranou. Durex, Trojan a kondomy, které září ve tmě, leží zdarma v rámci přesvědčovací kampaně amerického hudebního průmyslu ve vestibulu legendárního koncertního klubu "Filmore NY". Skutečně pozoruhodné, ale kolem 800 přítomných do 16 let křičí, piští, ječí, jak to většinou u dívek v hororech bývá. Drží svoje transparenty, na který je napsáno: "Bill, ich liebe dich", nebo "Gustav, zieh dein T-Shirt aus". Jedna drží pyšně svoji podprsenku ve vzduchu. Na tomto pondělním večeru v Manhattanu je zdánlivě všechno možné. Pořadatel, který měl držet dívky od podia vysíleně říká: "300 hard-rockových fanoušků by bylo stokrát lepších".
Schrei (bis du du selbst bist). Všechny tyhle mále hysterické Američanky čekaly uplynulý týden jenom na jedno: Tokio Hotel. Německé kluky - kapela s svéhlavými účesy právě dobývají velký hudební trh světa: Tokio Hotel jedou do Ameriky. Pět koncertů udělali tahle čtveřice Magdeburčanů na druhé straně Atlantiku. Jeden v Torontu, jeden v Montrealu, jeden v Los Angeles a dva v New Yorku. Lístky na toto testovací turné byly vyprodány během deseti minut. Na Ebay byly lístky vydraženy za 800 dolarů. Jedna teenie fanynka v L.A. držela pyšně svůj transparent se slovy: "Investovala jsem více než 3000 dolarů, abych navštívila tři koncerty TH." Dokonce hip hopový modul Jay-Z navštívil "Roxy" klub na Sunset Boulevard, aby si zázračný import z Německa poslechl. A ctihodný "New York Times" napsal na titulek "Divoké přivítání pro německou teenie pop kapelu" a koncert shledával jako "zvláštně úchvatný od začátku do konce". Přitom pánové Bill Kaulitz (18, zpěv), Tom Kaulitz (18, kytara), Georg Listing (20, basa) a Gustav Schäfer (19, bicí) překvapivě nevydali ještě na americkém trhu albu. Vyjde v květnu/černu.
"O Tokio Hotel jsem se dozvěděla na internetu a byla jsem okamžitě fanynka", vypráví Angelica, 16, z Brooklynu a poukazuje na Youtube a Myspace, kde jsou američtí fanoušci. Je tady se svojí matkou Catherine, která nechce svůj věk prozradit a vzala si s sebou špunty do uší. "Ne kvůli hudbě", říká, "ale kvůli vřískotu".
Je 18.30 hod. a otevírají se dveře do "Filmore NY", kde hráli už Red Hot Chilli Peppers nebo Black Crowes a matky a otcové fanoušků prchají většinou na bar v zadní části klubu. Je 20.hod a vystupuje konečně vytoužený německý zázrak na podiu. Matka vytahuje špunty do uší a stovky mobilů a foťáků jdou rychle do výšky, když to tahle čtverka rozjíždí s "Redy, Set, Go" /Übers Ende der Welt. "Achtung, fertig, los und lauf/Vor uns bricht der Himmel auf/Wir schaffen es zusammen/Übers Ende dieser Welt/Die hinter und zerfällt", zní v německém textu. A musí se nechat, že tyto čtyři děti z východu opravdu něco mají. Když bych byl 12letá dívka, potom bych jimi byl totálně vyzářen.
Übers Ende der Welt. Ne jenom v Berlíně, Paříži, Moskvě dokonce také v Severní Americe se mladí fanoušci hlásí k textům Tokio Hotel. V denicích teenagerů může být: Špetka světobolu smíchaný se strachem z budoucnosti… Tak jde puberta všude na světě. A Tokio Hotel k tomu dodávají soundtrack. Debutového alba "Schrei" se prodalo více než 1,5 milionu CD; na první turné přišlo 350 000 lidí. To ve starém světě nebylo. Lidé si naštěstí ještě kupují CD v obchodech, než aby stahovali nelegálně z internetu.
Jeden ze čtyř můžu, který se ukazuje v pozadí za kapelou, je David Jost. 35letý má na sobě tričko, úzké džíny a okouzlující smích. "Takhle to také začalo ve Francii a Rusku", září a sleduje jako pyšný otec z balkonu "Filmore NY" nadšené americké fanoušky.
Jost je "producent, manažer a velký přítel" této čtyřky na podiu. Píše s frontmanem Billem společně hodně songů. "Bill nosí v sobě velké emoce", říká. "Někdy stojí před tebou a jeho stín váží tunu a z momentu začne zářit, jako když se slunce hýbá ulicí. Takový frontman jako je Bill, existuje v desetiletí málo".
Tento Bill vypadá se svými vlasy, černými linkami kolem očí a nalakovanými prsty hermafroditně a někdy uzavřeně křehce. Ale také sexy.
zdroj:tokio-hotel-de.blog.cz

Lesklé kabelky

28. února 2008 v 9:51 MÓDA
zdroj:sweetpinky.blog.cz


Amerika v Tokio Hotel horečce!

27. února 2008 v 21:26

img255/7651/33pg8.jpg

Šílené, co se tady děje! V New Yorku a Los Angeles způsobili čtyři Magdeburčani opravdovou Tokio Hotel mánii.
Je to vlastně neuvěřitelné - ale skutečné. Také v USA zpívají teď lidé "Schreiiiii" nebo "Durch den Monsuuun" Tokio Hotel dobývají zemi neomezených možností! Kvůli koncertům v Los Angeles a New Yorku byli tihle němečtí kluci teď na cestách ve Státech. V New Yorku byl nátlak tak velký, že se musel přidat ještě druhý koncert. A v Los Angeles bylo 500 lístků na jejich 50 minutovou show během minuty vyprodáno. Na černém trhu bylo lístky sjednávány až k 2000 dolarů. Byla-li kapela na začátku jizlivých kritiků zesměšňována, tak teď vycházejí z údivu, neboť to se žádné německé teenie kapele nepodařilo, ale Tokio Hotel ano! Američtí fanoušci stojí před halou, křičí jejich jména, znají každý song (dokonce německy) nazpaměť. Přitom v Americe nevyšlo zatím ještě žádné album TH. Internet dělá možné….
Také americký tisk se už zajímá o Billa (18), Toma (18), Gustava (19) a Georga (20). Noviny jako renovovaný New York Times píše o klicích článek. Ještě větší síla: Kapela se zřejmě už také líbí světovým hvězdám. V "Roxy", uprostřed Hollywoodu pozorovala show z VIP úseku Pussycat-Doll-frontmenka Nicole Scherzinger (29) a rapová megastar Jay-Z (38). A po koncertě šli dokonce se čtyřmi Magdeburčany jíst!
Zasvěcená osoba říká: "Superně se bavili. Jay-Z si nejlépe rozuměl s Tomem. Ti dva celou dobu vtipkovali. Tomovy výroky o dívkách se u Jaye dobře uchytily." Bill si oprosti tomu suprově rozuměl s Nicole. Zasvěcená osoba: "Celou dobu si s ní povídal!" Zpátky do Německa se Tokio Hotel jedou teď připravovat na jejich Evropské turné. Američtí fanoušci se těší na jejich první album. Mělo by vyjít ještě na jaře.....
zroj:tokio-hotel-de.blog.cz

Marilyn Manson a jeho film!

27. února 2008 v 20:52
th11497792109139.gif Marilyn Manson image by Inanimate0bjectthmanson7.jpg Marilyn Manson image by Inanimate0bjectthmanson10.gif Marilyn Manson image by Inanimate0bjectthmanson19.png Marilyn Manson image by Inanimate0bjectthpersonaljesus.jpg Marilyn Manson image by Inanimate0bjectth644918011.png Marilyn Manson image by Inanimate0bjectBands Myspace Icons
MARILYN MANSON si již delší dobu hraje s myšlenkou ohledně natáčení hororového filmu. Nyní mají jeho plány konečně konkrétnější podobu.
Podle jeho slov půjde o snímek s názvem "Phantasmagoria: The Visions Of Lewis Carroll" a natáčení by mělo začít okamžitě po skončení aktuálního turné, tedy koncem listopadu či začátkem prosince tohoto roku. Manson sám bude mít celý projekt pod palcem, neb je nejen autorem scénáře, ale povede i režii. Kromě toho si zahraje i jednu z hlavních rolí. Bude hrát Lewise Carrolla, autora knihy "Alenka v říši divů".
"Četl jsem Carrollsovy deníky. Měl velmi zlomenou duši. Myslím si, že jsem se s ním ztotožnil. Bylo to víc než jen fascinace. Nacházel jsem se ve stejném duševním rozpoložení," uvedl Manson v rozhovoru pro hudební kanál MTV.

Netradiční hodinky-Marc Jacobs

27. února 2008 v 20:21 MÓDA
Apple diamanté watch pendant large view
Pear pendant watch large view
Heart watch chain large view
Apple pendant watch large view
Cuff watch large view
Cuff watch large view
zdroj:terka.blog.cz

Data: 1000 Hotels European Tour -Tokio Hotel

26. února 2008 v 18:42
03.03.2008 BE - Brusel [vyprodané]
04.03.2008 NL - Rotterdam [vyprodané]
06.03.2008 FR - Strasbourg [vyprodané]
07.03.2008 L - Esch-sur-Alzette [vyprodané]
09.03.2008 FR - Paříž [vyprodané]
10.03.2008 FR - Paříž [vyprodané]
11.03.2008 FR - Dijon [vyprodané]
13.03.2008 FR - Montpellier [vyprodané]
14.03.2008 FR - Marseille [vyprodané]
16.03.2008 PRT - Lisabon
18.03.2008 ESP - Madrid [vyprodané]
20.03.2008 FR - Douai
21.03.2008 CHE - Ženeva [vyprodané]
23.03.2008 ITA - Turín [vyprodané]
25.03.2008 ITA - Řím [vyprodané]
26.03.2008 ITA - Bologna [vyprodané]
28.03.2008 SVN - Lublaň
29.03.2008 YUG - Bělehrad
31.03.2008 DEU - Dortmund
02.04.2008 DNK - Kodaň [vyprodané]
03.04.2008 SWE - Stockholm [vyprodané]
05.04.2008 FIN - Helsinki [vyprodané]
07.04.2008 NOR - Oslo
08.04.2008 DNK - Aalborg

+ termíny na léto
20.06.2008 FR - Paříž [Parc des princes]
28.06.2008 ESP - Madrid [Rock in Rio Madrid - festival]
12.07.2008 CHE - Ženeva
13.07.2008 BE - Wechter Boutique Festival
Momentálně byli TH v Hollywoodu a taky New Yorku a psali o nich i v New York Times:DDD TH für immer!!!
img108/213/e8cc985csr3.jpg
Belgie fanoušci drží TH znaky!


Alžběta Báthory-Čachtická paní

23. února 2008 v 20:11

hraběnka

Datum narození: / datum úmrtí: 1560 / 21.08.1614 Místo narození: / místo úmrtí: Nyirbáthor / Čachtice Znamení: ----- Alžběta Báthoryová je považována za největší ženskou vražedkyni v dějinách lidstva. Řada autorů a badatelů ji připisuje až 650 případů vražd. Zřejmě ne zcela duševně zdravá Alžběta se podle pověstí koupala v krvi mladých dívek, aby omladila své tělo a duši.

"Čachtická paní" Alžběta Báthoryová pocházela z velmi významného uherského rodu a ve svých 15 letech se provdala za hraběte Ference Nádasdyho (1555-1604), který byl rovněž významnou uherskou osobností s rozsáhlým majetkem a velkým politickým vlivem. Na poměry tehdejší doby byla Alžběta velmi vzdělaná. Plynně hovořila a psala maďarsky, německy a latinsky. Za dobu manželství porodila 5 dětí (dvě krátce po narození zemřely). Po smrti manžela v roce 1604 se hraběnka natrvalo usadila v Čachticích asi 6 km jihozápadně od Nového Města nad Váhom. K hradu patřil i zámek a sedmnáct obcí v okolí Nitry. O významu a zámožnosti obou rodů svědčí skutečnost, že svatba trvala několik týdnů za účasti 4.500 osob. Na svatbu ve Vranově nad Toplou byl dokonce pozván habsburský císař Maxmilián, avšak pro nemoc se omluvil. Přesto alespoň zaslal novomanželům drahé svatební dary.

Na domnělé ukrutnosti páchané hraběnkou přišel 29. prosince 1610 palatin (zástupce krále a správce země Uherské) Jiří Thurzó. Navečer, zcela nečekaně vrhl platin s vojskem na zámek a v podzemních prostorách s nesnesitelným mrtvolným zápachem údajně našel umučenou mrtvou dívku. V dalších místnostech našel ještě dvě další zmučené, ale naštěstí žijící ženy. Hraběnka byla proto ihned uvězněna v podzemí hradu a její služebníci Jan Ujáry, zvaný Ficzko, Dorota Szentésová, Ilona Ió a Katarina Benecká byli převezeni do Bytče - sídla palatina Jiřího Thurza.

Výslechy a zároveň 5 denní "bleskový soud" začal v Bytči 2. ledna 1611 a to bez účasti baronky, přestože opakovaně žádala o osobní účast na procesu. Možnost obhajoby ji Thurzó odepřel i přesto, že o spravedlivý proces žádali i další slovenští a maďarští šlechtici. Thurzó také zabránil, aby obvinění nebyli podrobeni obvyklému útrpnému právu (mučení), ač o to všichni soudci žádali. Žádal to i vyslanec krále Matyáše, který byl na proces vyslán. Jak tomuto tlaku Thurzó odolal není historikům zcela jasné. Je však samozřejmé, že všichni obvinění se snažili co nejvíce snížit svůj podíl na zločinech a vinu svalovali na nezúčastněnou hraběnku. Tělesně postižený a navíc slaboduchý Ján Ujáry přiznal, že pět žen pochoval v jedné jámě, dvě na zahradě a dvě, které zabila Dorota Szentésová na hřbitově. Ujáry také obvinil Alžbětu z pokusu o vraždu samotného uherského krále Matyáše (bratra Rudolfa II.) a palatina Thurza. Podle jeho výpovědi chtěla baronka krále a palatina otrávit jedem, který přimíchala do pečiva. Král s palatinem byli skutečně o Vánocích 1609 na zámku jejími hosty...

Také věrohodnost svědeckých výpovědí byla problematická - mnozí o mučení a zvěrstvech údajně páchaných baronkou pouze slyšeli. Jedna svědkyně jménem Zuza před soudem uvedla, že ji jistý Jakub Szilvási řekl, že našel v hraběnčině truhlici seznam se jmény 610 dívek a že "tohle číslo čachtická paní vlastnoručně zapsala". Mohl to být ovšem také seznam poddaných, které si třeba neplnili nebo nemohli plnit řádně své povinnosti. Evangelický kazatel Ponický z Čachtic před soudem baronku navíc obvinil z kanibalismu. Žádný důkaz ovšem nepředložil. Mimo to také uvedl, že baronka chodívala v převtělení za kočku strašit lidi.

Z výslechů obviněných a 13 svědků došla porota a soudci, vedeni Nejvyšším královským soudcem Teodorem Sirmiensisem ze Súľova a za aktivního dozoru Jiřího Thurza k závěru, že na hradě bylo mučeno a zavražděno 37 až 80 dívek. Za tyto činy byla Ilona Ió a Dorota Szentésová odsouzena k upálení na hranici. Ještě předtím měly být oběma ženám vytrhány katovými kleštěmi prsty… Jan Ujáry alias Ficzko byl odsouzen k smrti stětím a poté spálen společně s oběma ženami. Na rozdíl od žen mu nebyly trhány prsty. Rozsudek byl po vyhlášení okamžitě vykonán. Katarinu Beneckou soud pro nedostatek důkazů osvobodil. O 14 dnů později (24.ledna 1611) skončila na hranici také Eržika Majorová z Myjavy aniž by byla vyslýchána. Soudu stačilo, že o ni kolovaly v kraji zvěsti, že je spojena s ďáblem. Byla totiž bylinkářkou a údajně uměla léčit i jizvy po popáleninách. Ján Ujváry ji označil za nejkrutější ze všech. V rozsudku se o trestu pro Alžbětu Báthoryovou místo nenašlo. Byla zazděna v jedné místnosti čachtického hradu a v osamocení 28. srpna 1614 ve věku 54 let zemřela. Pochována byla v čachtickém kostele. Po její smrti se vyskytly spekulace, že byla otrávena.

Mnozí historici zvláště z Maďarska předkládají argumenty, které ospravedlňují baronku Báthoryovou a samotný proces považují za vykonstruovaný s politickým pozadím. Alžbětin strýc Štěpán Báthory byl totiž v letech 1575 -1586 polským králem a úspěšným vojevůdcem ve válkách s Ruskem. Kromě této politicky významné osobnosti stál v době zatčení baronky v čele Sedmihradska její synovec, mladý a ambiciózní kníže Gabriel Báthory, kterého se Thurzó pokusil z čela knížectví odstranit. Palatin se také údajně chtěl zmocnit i barončina rozsáhlého majetku. Právní zvyklosti v této době umožňovaly konfiskaci majetku, pokud by se prokázal úmysl zavraždit krále. K tomu bylo ovšem třeba svědectví dalších nejméně 7 šlechticů... Baronka to při svých protestech dala najevo. Své zatčení označila jako rozsáhlé spiknutí, za kterým stojí Thurzó - bývalý spolubojovník jejího manžela.

Zajímavé, leč neověřené je tvrzení, že palatinem nalezená umučená oběť na barončině panství byla exhumovaná dívka, která zemřela tři měsíce před tím, než Thurzó s vojskem vtrhl na panství. Nasvědčuje tomu mrtvolný zápach v podzemí zámku. Faktem zůstává, že dvě zachráněné dívky se stopami mučení nikdy před soudem nesvědčily. I přes tyto argumenty je nutné připustit, že Alžběta Báthoryová byla na své poddané velmi krutá a nelze vyloučit, že se přímo či nepřímo podílela na smrti některých svých poddaných. Obyvatelé ji skutečně nenáviděli. Zdi hradu opouštěla pouze se silně ozbrojenou stráží. Nutno ovšem podotknout, že krutost panstva nad poddanými byla tehdejší "dobová norma"… Jako nesmyslná byla prokázána legenda o tom, že se baronka koupala v krvi zavražděných dívek. Stejně tak byla prokázána neexistence smrtící panny, kterou měla Alžběta údajně používat. Thurzó i jeho vojáci žádnou takovou pannu nenašli. Navíc se legendy o panně objevily až po více než sto letech po její smrti.

Nejčastěji diskutovanou otázkou v případě Alžběty Báthoryové je skutečný počet obětí. Jedinými, přesto velmi nespolehlivými zdroji jsou výslechy osob, které byli palatinem obviněny z ukrutností a vražd. Nespolehlivým zdrojem jsou především proto, že výslechy obviněných měly jediný cíl - přiznání se ke zločinům, ze kterých byli obviněni. K tomu účelu sloužili i jednostranně a účelově kladené otázky. Jistě není bez zajímavosti, že každý z vyšetřovaných uváděl jiný počet obětí, ač se na mučení podíleli společně. Podle historiků hájících baronku je počet obětí součtem všech jmen, která v procesu od každého obviněného padla. Přitom prý soudci nebrali v úvahu, že se některá jména u různých výpovědí opakovala. Podle sčítání soudem je počet obětí 37-80. Lze tedy s jistotou tvrdit, že baronce je přičítáno mnohem více obětí, než ji bylo - byť pochybně - prokázáno.

V roce 1961 se skupina podvodníků rozhodla příběh "krvežíznivé baronky" využít ve svůj prospěch. Pod záminkou natočení filmu, ve kterém budou do všech rolích obsazeni občané Čachtic se nechali v městečku hostit a na otevřený účet v obchodě a restauraci odebírali alkohol a stravu. Filmová horečka mezi občany neznala mezí. Představitel Ficzka si dokonce nechal vytrhnout dva zdravé přední zuby, aby jeho filmová podoba vyzněla věrohodně. Čachtické ženy vybrané do rolí mučených dívek musely s režisérem při alkoholu ve vinných sklepích ponocovat, aby vypadaly s kruhy pod očima a ze sinalými obličeji před kamerou věrohodně. Při těchto "psychofyzických" přípravách hereček se často rozdivočil tak, že lidé měli vážné obavy o jeho zdraví... Do role Alžběty Báthoryové byla po "náročném" konkurzu obsazena svobodná učitelka místní školy. Režisér i kameraman, který točil veškeré, takřka naturalistické scény na prázdnou kameru byli ještě v průběhu "filmování" zatčeni... Případ podvodných filmařů se stal na léta vděčným tématem recesistů z řad bratislavských umělců, kteří s fantazií sobě vlastní vymýšleli nové a "zcela zaručené" pikantní historky o povahových vlastnostech nevinných Čachtičanů.

Johanka z Arku-životopis

23. února 2008 v 20:11
Jana z Arku Jana z Arku
Sv. Johanka z Arku (též Jana z Arku, vlastním jménem Jeanne Darc, fr. Jeanne d'Arc), 6. ledna 1412 Domrémy-la-Pucelle - 30. května 1431 Rouen), zvaná Panna orléanská, byla francouzská hrdinka a bojovnice proti Angličanům.
Narodila se patrně roku 1412 v zámožné selské rodině v lotrinské vesnici Domrémy-la-Pucelle. Krátce nato byla zahájena třetí etapa stoleté války. Angličané se vylodili na kontinentě a roku 1415 zvítězili u Azincourtu. Poté postupně ovládli severní Francii. Roku 1420 podepsali anglický král Jindřich V. a francouzský král Karel VI. Šílený smlouvu v Trois, na jejímž základě získal dědický nárok na francouzskou korunu po Karlově smrti anglický panovnický rod Lancasterů. Tím byly opominuty dědické nároky dauphina Karla. Po brzké smrti Karla VI. (1422) se dědicem trůnu stal nedávno narozený syn předčasně zesnulého Jindřicha V. a Karlovy dcery Kateřiny z Valois Jindřich VI.
Dauphin Karel se stáhl na jih od Loiry a vzdal se aktivity. Tehdy se zrodil široký lidový odpor proti anglickým uchvatitelům. Za této situace vystoupila Johanka z Arku, přesvědčená o tom, že byla Bohem vyvolena - jak jí údajně sdělily hlasy světců - osvobodit Francii. Počátkem března 1429 vyjela se skromným doprovodem od guvernéra ve Vaucouleurs za Karlem VII. do Chinonu a za několik týdnů ho přiměla svou přímostí a nezlomným přesvědčením o svém vyšším poslání k tažení do Orléansu. Jana z Arku dostala vojsko, byť malé, nechala si vyšít na korouhev květy lilie a slova Jesus Maria. Její vítězný pochod trval od května do července. 8. května 1429 vjela do osvobozeného Orléansu, 18. června, porazila anglickou armádu u Patay a odtáhla k Remeši, korunovačnímu městu francouzských králů. 17. července byl dauphin Karel v Remeši korunován jako Karel VII. , čímž získal v očích současníků rozhodující převahu nad svým anglickým soupeřem nezletilým Jindřichem VI.
Johanka z Arku byla rozhodnuta pokračovat v boji až do vyhnání Angličanů ze země. Mocně působila na vojáky i lid, král se však začal její popularity obávat, proto jí svěřoval stále méně důležité, ale často nebezpečné úkoly. Počátkem září 1429 sice zaútočily její oddíly na Paříž, neměly však bez královy podpory šanci. Při obnovení válečných operací na jaře 1430 hájila Johanka s malým vojenským oddílem proti anglickým útokům Compiegne a byla - patrně zradou - zajata 23. května Burgunďany, kteří byli spojenci Anglie. Její kouzlo však nepřestávalo na lid působit, takže se Angličané rozhodli jednou provždy s žijící legendou skoncovat. Zajatou od Burgunďanů koupili za 10 000 liber a odvlekli ji do Rouenu před církevní soud, který měl prokázat její spojení s ďáblem. V předem rozhodnutém procesu byla odsouzena jako čarodějka a kacířka. Dne 30. května 1431 byla na rouenském náměstíčku Vieux Marché (Starý trh) upálena. Bylo jí 19 let.
Janin vlastnoruční podpis Janin vlastnoruční podpis
Ale francouzský národ byl již probuzen a vítězné tažení pokračovalo:
Když si Karel VII. zajistil vládu nad takřka celou Francií, požádal o obnovení církevního procesu a prohlásil Johanku za oběť justičního omylu. Katolická církev ji prohlásila roku 1909 za blahoslavenou a roku 1920 za svatou.

Marie Stuartovna-životopis

23. února 2008 v 20:11
Marie Stuartovna (8. prosince 1542 - 8. února 1587), byla dcera skotského krále Jakuba V. z rodu Stuartů a francouzské šlechtičny Marie de Guise, Marie byla francouzskou (1559-1560) a vládnoucí skotskou (1542-1567) královnou. Skotskou královnou se stala už jako šestidenní dítě poté, co její otec zemřel na choleru. Už v prvním roce svého života, 9.9.1543, byla korunována skotskou královnou. Jako šestileté dítě, roku 1548, byla zaslíbena jako budoucí manželka francouzskému Dauphinovi Františkovi a téhož roku také do Francie dorazila. Od svého skotského doprovodu byla na královském dvoře oddělena a vychovávána po celou dobu dětství a dospívání spolu s ostatními dětmi francouzského krále Jindřicha II. 24.4.1558 uzavřela patnáctiletá Marie plánovaný sňatek se svým čtrnáctiletým snoubencem Dauphinem Františkem. Král Jindřich II. za necelé dva měsíce po tomto sňatku tragicky zemřel. František se stal pod jménem František II. králem Francie a jeho žena Marie Stuartovna královnou. V zemi však fakticky vládli strýcové Marie z rodu Guisů. 5.12.1560 Mariin mladý manžel František II. umírá a ona se stává ve svých osmnácti letech poprvé vdovou. 14.10.1561 opouští Marie Stuartovna svou milovanou Francii a vrací se zpět do rodného Skotska.
Marie Stuartovna
Po smrti Marie I. Tudorovny neuznala Marie Stuartovna za právoplatnou anglickou královnu její nevlastní sestru Alžbětu I., svoji tetu z druhého kolena, a sama se začala titulovat také jako anglická královna (byla pravnučkou krále Jindřicha VII. Tudora). O získání londýnského trůnu se však nikterak nesnažila.
Jako katolička se ve Skotsku od počátku dostávala do střetu s protestantskou šlechtou i duchovními. Roku 1565 se provdala za svého příbuzného, šlechtice Jindřicha Stuarta, Lorda Darnleye, s nímž měla syna Jakuba, který se stal později jako Jakub VI. králem Skotska a jako Jakub I. Stuart králem Anglie a Irska. Manžel Marie a její spoluvladař, Jindřich Stuart, Lord Darnley byl roku 1567 zavražděn, což snad měl na svědomí, možná i s jejím vědomím, John Bothwell, za kterého se Marie vdala ještě v tom samém roce.
Také Mariina svatba s Bothwellem vzbudila odpor protestanských lordů, kteří ji uvěznili na zámku Lochleven, kde ji 25. července 1567 donutili odstoupit ve prospěch jejího syna s Darnleyem Jakuba VI. Za nedospělého Jakuba vládl jako regent earl z Murray. Bothwell utekl do Skandinávie. Marii se podařilo z vězení utéct, ale její vojsko bylo 13. května 1568 poraženo u Langside (dnes čast Glasgow) a Marie utekla do Anglie, protože spoléhala na pomoc královna Alžběty.
Královna Alžběta, se kterou se osobně nikdy nesetkala, ji však nechala internovat, neboť jí byla nebezpečná jako možná pretendentka trůnu. S tím počítali Alžbětini katoličtí odpůrci, španělský král Filip II. a papežská kurie. Roku 1587 nechala královna Alžběta svoji sokyni popravit pro údajnou podporu katolické opozice. Pochovaná byla v katedrále v Peterborough, ale roku 1612 dal její syn Jakub VI. (I.) tělo exhumovat a pohřbít ve Westminsterském opatství.

Marie Stuartovna v literatuře

Marie byla v mládí velmi krásnou ženou a byla opěvována soudobými básníky. Už od 16. století je zobrazovaná v dramatech jako katolička mučednice (Tommaso Campanella). Od 18. století přibyl motiv jejích milostných dobrodružství (V. Alfieriho z roku 1789) či literární podoby jejího života (Mary Stuart trilogy od Swinburna 1865-1881). Existují i lyrická zpracování jejího osudu (R. Burns, T. Fontane).
Předchůdce:
Jakub V.
Skotská králova
1542 - 1567
Nástupce:
Jakub VI.
Francouzská královna
Předchůdkyně:
Kateřina de Medici
1559 - 1560Nástupkyně:
Alžběta Habsburská

Marie Terezie-životopis

23. února 2008 v 20:11
mladá Marie Terezie
Marie Terezie (13. května 1717 Vídeň - 29. listopadu 1780 Vídeň), známá zpravidla jako "císařovna Marie Terezie", často označovaná jako Matka dvou císařů[1] byla královnou uherskou (1741-1780) a českou (1743-1780) a manželkou Františka I. Štěpána Lotrinského, který byl 13. září 1745 zvolen římským císařem. Za císařovnu je sice označována, ale jako žena nemohla být císařovnou zvolena a ani korunována tímto titulem, byla pouze manželkou císaře. Marie Terezie byla hned první den svého života pokřtěna a celým jménem se jmenovala Marie Terezie Walburga Amálie Kristýna.
Marie Terezie byla nejstarší dcera císaře Karla VI a Alžběty Kristýny Brunšvické a v důsledku Pragmatické sankce z roku 1713 byla de facto předpokládanou dědičkou habsburských zemí (rakouského dědictví), protože její jediný bratr Leopold zemřel ve věku necelých sedmi měsíců (ještě před jejím narozením).
Brzo poté, roku 1730 umřela i nejmladší, teprve šestiletá sestra Marie Terezie - Marie Amálie.
tolar Marie Terezie tolar Marie Terezi.
:
Zajímavost
Marie Terezie osobně vyšívala jedny ze šatiček pro Pražské Jezulátko - zelené se zlatou výšivkou patří mezi nejvýznamnější.

Synové Marie Terezie

Josef II.Karel JosefLeopold II.Ferdinand KarelMaxmilián František

Dcery Marie Terezie

Marie AnnaMarie KristinaMarie AlžbětaMarie AmálieJohana GabrielaMarie JosefaMarie KarolínaMarie Antoinetta
Rozsáhlý životopis Marie Terezie naleznete na:wikipedia.cz

Viktorie-životopis

23. února 2008 v 20:11
Královna Viktorie se narodila 24.5.1819 jako jediná dcera Edwarda z Kentu a Victorie za Sachsen- Coburg- Rothy.

Nikdo tenkrát nepomyslel na královskou korunu. Vévoda z Kentu byl až čtvrtým synem krále Jiřího lll.

V roce 1837 dosáhla Viktorie plnoletosti a usedla na anglický trůn. V roce 1840 se provdala za prince Alberta ze Sachen-Coburg-Gothy.

Viktorie vědoma si svých povinností přivedla na svět devět synů a dcer, jejichž pozdější manželství z ní udělalo babičku téměř ve všech evropských panovnických domech.

Viktorie celý život vysoko ctila parlamentní tradice. Teď se musela učit vládnout, i když monarchie už žádnou skutečnou moc v Británii nemá.

Během svého panování zažila Viktorie příchody a odchody deseti předsedů vlád. Největší oporou jí byl její manžel Albert l. I když jako princ - manžel neměl žádná práva, učinil z Viktorie královnu měšťanského pokroku.

Mnohostraně zainteresovaný princ Albert koupil v roce 1844 Osborne House na ostrově Wightu a dal ho podle svého návrhu přestavět. Viktorie se jezdila koupat v moři. Také ráda pobývala na skotském zámku Balmoral.

V roce 1861 Albert předčasně zemřel na tyfus. Viktorie byla nětastná. Bylo pro ni těžké zůstat sama. Stahovala se z veřejnosti, ale i přes svou bolest se dál věnovala panovnickým záležitostem. Její nejstarší syn a následník trůnu nevzbuzoval mnoho nadějí, dcera provdaná za německého korunního prince Bedřicha měla také problémy.

V roce 1876 se Viktorie stala císařovnou Indie - britské impérium se během jejího panování desetinásobně zvětšilo. V mezinárodním dění dochází ke krizi - Na Krymu, v Číně, v Africe, v Egyptě a na Balkáně. Ekonomika v zemi však prosperuje.

Zlaté výročí panování královny Viktorie bylo velkolepě oslaveno. Při diamantovém jubileu zůstala osmasedmdesátiletá královna před katedrálou svatého Pavla sedět v kočáru, přičemž před tím slavnostně otevřela první telefonní stanici v zemi. Královninou smrtí 22.1.1901 se uzavřela epocha, která vešla do dějin jako tzv. viktoriánské období.

Viktorie

Britská královna a indická císařovna

Datum narození: / datum úmrtí: 24.05.1819 / 22.01.1901 Místo narození: / místo úmrtí: Kensington, Londýn, Anglie / Osborn Znamení: Blíženci

zdroj:osobnosti.cz
Královna Viktorie.Dobová karikatura znázorňující Viktorii a Benjamina Disraeliho: Disraeli nabízí královně císařský titul.

Zita Parmská-životopis

23. února 2008 v 20:11
Zita Parmská, manželka rakouského císaře a krále Karla I. se narodila 9.5.1892, jako dcera Roberta l.
Její výchova byla vedena přísně katolicky a legitimisticky. Patřila do dynastie bourbonské.

S Karlem se seznámila u své tety Marie Terezie a v roce 1911 si ho vzala za muže.
30.12.1916 byla Zita spolu s Karlem korunována v Budapešti. Měla na svého muže velký vliv a brzy získala významné postavení. Její inteligence byla vyšší než Karlova. Zita se zúčastňovala mírových jednání, přijímala významné politiky a zajímala se o oběti války. Díky svému bratrovi Sixtovi, navázala kontakt s francouzskou vládou.

Německo Karla odmítalo. Aféra s dopisem Sixtovi vyvolala tiskovou kampaň německých nacionalistů proti císařskému páru. Zita pro ně byla italskou zrádkyní. Představitelé jednotlivých národů využili poklesu císařské autority a podařilo se jim zničit monarchii. Karel se Zitou odešli do exilu. Zita svému muži dodávala optimismus.

Když Karel zemřel, Stala se Zita poručnicí nejstaršího syna Otty. Od roku 1922 se ve Španělsku věnovala výchově dětí. V roce 1929 se přestěhovali do Belgie. Tam se Zitě podařilo přispět k dynastickému usmíření s italským královským rodem. V roce 1934 jednala s rakouskou vládou o obnovení monarchie.

Její plány ale zmařil nástup nacizmu a druhá světová válka. V květnu 1940 byla Zita nucena uprchnout z Belgie do Kanady. Třikrát se snažila dohodnout s americkým prezidentem F.D.Rooseweltem , aby zastavil Stalinův postup do zemí bývalé monarchie. Chtěla vytvořit federaci v čele s jejím synem.

Na sklonku života se přestěhovala do kláštera ve Švýcarsku. Zemřela 14.3.1989.
Zita měla s Karlem osm dětí: Ottu, Roberta, Felixe, Karla, Ludvíka, Rudolfa, Adelheid, Charlottu a Alžbětu.

Manželka rakouského císaře a krále Karla l.

Datum narození: / datum úmrtí: 09.05.1892 / 14.03.1989 Místo narození: / místo úmrtí: Pianore / Zizers, Švýcarsko Znamení: Býk


Zita von Bourbon-Parma
zdroj:osobnosti.cz

Milada Horáková-životopis

23. února 2008 v 20:10
Milada Horáková (25. prosince 1901 - 27. června 1950) byla česká politička, popravená během komunistických politických procesů v 50. letech minulého století za údajné spiknutí a velezradu. Byla jedinou ženou popravenou v rámci těchto soudních řízení. Díky své neústupnosti během svého soudu se stala symbolem odporu proti vládnoucí komunistické straně.

Životopis

Narodila se v Praze a vystudovala práva na Univerzitě Karlově. Promovala v roce 1926 a nastoupila k Pražskému městskému soudu. Ve stejném roce také vstoupila do Československé národně socialistické strany. Po nacistické okupaci Československa v roce 1939 působila v odboji, v roce 1940 ji zatklo gestapo. Byla odsouzena k smrti, ale později jí byl trest změněn na doživotí. Byla vězněna v Terezíně a později i v různých vězeních po Německu. O svém věznění v Terezíně podala svědectví v procesu s bývalým státním tajemníkem a říšským ministrem pro Čechy a Moravu K. H. Frankem.
Po osvobození v květnu 1945 se vrátila do Prahy a znovu vstoupila do své strany. Byla zvolena členkou parlamentu, ve kterém působila až do komunistického puče v únoru 1948, kdy rezignovala. Přestože jí přátelé radili, aby opustila Československo, Horáková ve své vlasti zůstala a byla stále politicky aktivní. 27. září 1949 byla zatčena a označena za vůdkyni hnutí, které se mělo snažit svrhnout komunistický režim.
StB, československá tajná bezpečnost, neblaze proslulá svými brutálními způsoby vyšetřování, se snažila rozbít údajnou skupinu kontrarevolucionářů a donutit je přiznat se ke spiknutí a velezradě. Užívala k tomu jak fyzického, tak ve větší míře i psychického mučení (např. ji izolovali do malé místnosti bez světel, dostatku potravy a spánku…).
Milada Horákova před soudem. Milada Horákova před soudem.

Proces

Proces s Miladou Horákovou a s jejími dvanácti kolegy začal 31. května 1950 a byl zinscenován jako veřejný "politický proces" po vzoru sovětských velkých čistek ve 30. letech. Proces měl svůj vnucený "scénář", podle kterého se měli obžalovaní chovat, ale v některých momentech jednali obžalovaní mimo něj. Obzvláště Horáková zůstala nepoddajná a bránila sebe a své ideály, i když věděla, že tím svoje šance na mírnější trest jen snižuje.
Proces trval osm dní. Během procesu nosili příslušníci do soudní síně koše s rezolucemi lidí žádajících tresty pro obviněné. Po závěrečné řeči státních zástupců Viesky, Urválka a Ludmily Brožové Polednové byl vynesen rozsudky: čtyři tresty smrti, čtyři tresty doživotního vězení a pět trestů od dvaceti do dvaceti osmi let.
Přestože se mnohé slavné osobnosti, například Albert Einstein, Winston Churchill nebo Eleanor Rooseveltová, snažili svými dopisy získat pro souzené milost, byla Milada Horáková se svými třemi kolegy 8. června 1950 odsouzena k trestu smrti oběšením. Poprava byla vykonána 27. června 1950. Jak ukazují nedávné studie, Horáková byla zabita zvláště brutálním způsobem, když ji nechali několik minut dusit se s provazem okolo krku.[zdroj?]
Dne 1. listopadu 2007 byla bývalá prokurátorka Ludmila Brožová Polednová odsouzena k osmiletému nepodmíněnému trestu za spolupachatelství na vraždě. Avšak trest zřejmě ze zdravotních důvodů nikdy nenastoupí. Toto připustil i předseda senátu Petr Braun, který však považuje za důležitý fakt a morální odsouzení zločinu komunismu i samotné odsouzení.[1][2]. 10. února 2008 Vrchní soud v Praze rozhodl, že je 4 násobná justiční vražda z roku 1950 promlčena a tím tak osvobodil Ludmilu Brožovou Polednovou.[3]

Pomník

Pomník Milady Horákové Pomník Milady Horákové
Hrob Milady Horákové na Vyšehradském hřbitově v Praze je místem každoročního pietního setkání lidí, kteří si připomínají výročí její popravy. 7. března 2006 její náhrobek poničil neznámý vandal, když ukroutil její bronzovou bustu. Způsobil škodu zhruba 65 tisíc korun, případ vyšetřovala policie. Není vyloučeno, že pachatelem byl zloděj kovů.
Prezident Václav Havel udělil JUDr. Miladě Horákové, řád T. G. Masaryka in memoriam I. třídy v roce 1991.
Roku 2006 byla Miladě Horákové udělena americkou Nadací pro vybudování washingtonského památníku obětem komunismu Medaile svobody.
26.října 2007 byla in memoriam obdarována Záslužným křížem ministryně obrany, což je jedno z nejvyšších armádních vyznamenání.
wikipedia.cz

Anne Franková-životopis

23. února 2008 v 20:10
Anna Franková na německé známce Anna Franková na německé známce
Annelies Marie "Anne" Franková (česká varianta je Anna Franková) (12. června 1929 Frankfurt nad Mohanem - březen 1945) Bergen-Belsen, byla dívka z německé židovské rodiny. Proslavil ji její deník, který si psala během skrývání v Amsterdamu za druhé světové války. Její rodina uprchla do Amsterodamu před nacismem, který získával na síle v Německu, ale neunikli úplně, jelikož Nizozemsko bylo okupováno Německem. Protože se zvyšovalo pronásledování a persekuce Židů, celá rodina se v červenci 1942 ukryla v tajných místnostech kancelářské budovy Otto Franka. Po dvou letech skrývání byla skupina prozrazena a deportována do koncentračních táborů. Anne zemřela na tyfus v táboře Bergen-Belsen. Její otec Otto, který jediný z rodiny přežil a vrátil se do Amsterodamu, našel její deník. Tento unikátní záznam se rozhodl vydat. V češtině kniha získala jméno Deník Anne Frankové.
Deník Anne Franková dostala ke svým třináctým narozeninám a zachycuje události jejího života od 12. června 1942 až do posledního záznamu z 1. srpna 1944. Z původní nizozemštiny byl přeložen do mnoha jazyků a stal se jednou z nejčtenějších knih po celém světě.
Dětství
Bytový dům na Merwedeplein kde Frankova rodina žila v letech 1934 - 1942 Bytový dům na Merwedeplein kde Frankova rodina žila v letech 1934 - 1942
Anna Franková se narodila 12. června 1929 ve Frankfurtu nad Mohanem jako druhá dcera Otty Heinricha Franka (12. května 1889 - 19. srpna 1980) a Edith Holländerové (16. ledna 1900 - 6. ledna 1945). Margot Franková (16. února 1926 - 9. března 1945) byla její sestra. Její křestní jméno bylo Anneliese Marie, ale rodina a přátelé jí říkali zkráceně "Anne". Otec jí někde nazýval "Annelein" ("malá Anne").
Rodina žila ve společnosti židovský a nežidovských spoluobčanů a děti vyrostly s katolickými, protestantskými a židovskými přáteli. Frankovi byli reformní Židé, dodržovali mnohé tradice judaismu. Edith Franková se více starala o děti, zatímco Otto Frank, vyznamenaný německý důstojník z první světové války, se zajímal o učené bádání a měl velkou knihovnu.
13. března 1933 proběhly ve Frankfurtu komunální volby a Hitlerova nacistická strana vyhrála. Krátce po té začaly antisemitské demonstrace a Frankovi ze začali obávat, co se s nimi stane, pokud zůstanou v Německu. Později téhož roku odešla Edith s dětmi do Cách ke své matce Rose Holländerové. Otto Frank zůstal ve Frankfurtu, ale poté, kdy dostal nabídku na založení společnosti v Amsterodamu, odešel, aby si mohl zařídit práci a ubytování pro svou rodinu.
Otto Frank začal pracovat ve společnosti Opekta, která prodávala ovocný extrakt pektin a našel byt na Merwedeplein (náměstí Merwede) na předměstí Amsterodamu. V únoru 1934 přijela Edith s dětmi a ty byly zapsány do montessori školy. U Margot se projevily schopnosti v aritmetice a u Anny zase nadání pro čtení a psaní.
V roce 1938 Otto Frank založil druhou společnost spolu s Hermannem van Pelsem, řezníkem, který utekl se svou rodinou z Osnabrücku. V roce 1939 Edithina matka přišla za Frankovými a zůstala až do své smrti v lednu 1942. V května 1940 bylo Nizozemsko okupováno Německem a okupační vláda začala perzekuovat Židy přijetím omezujících a diskriminačních zákonů. Povinná registrace a segregace Židů následovala. Margot a Anna měly vynikající prospěch a mnoho přátel, avšak podle zákona Židé směli navštěvovat jen židovské školy, proto byly zapsány na židovské lyceum.

Období zachycené v deníku

Před ukrytím

Druhy žlutých hvězd, které byli židé povinni nosit během nacistické okupace. Druhy žlutých hvězd, které byli židé povinni nosit během nacistické okupace.
Ke třináctým narozeninám 12. června 1942 Anne dostala malý zápisník, který ukázala otci několik dní před tím ve výloze obchodu. Ačkoliv to byla kniha na podpisy a autogramy s červeno-bílou čtverečkovanou vazbou a malým zámečkem na obálce, Anne se rozhodla, že ji použije jako deník. Začala popisovat sebe, svou rodinu a přátele, školu a místa, které by ráda navštívila. Tyto rané zápisy ukazují, že v mnoha ohledech byl její život podobný jako každé dívky jejího věku, ale zmiňují také změny, které přišly po německé okupaci. Některé narážky se zdají náhodné a nedůrazné. Přesto se Anne někdy zmiňuje o detailech útisku, který neustále vzrůstal. Například psala o žluté hvězdě, kterou byli všichni Židé nuceni nosit na veřejnosti a přehled omezení, která zasahovala do života amsterodamské židovské populace.
V červenci 1942 Margot Franková dostala předvolání od Ústředny pro židovské vystěhovalectví (Zentralstelle für jüdische Auswanderung), který jí přikazoval, aby se přihlásila k přesídlení do pracovního tábora. Anně pak sdělili plán, který vymyslel Otto spolu s důvěryhodnými zaměstnanci, a o kterém již Edith a Margot krátce věděly. Celá rodina se měla schovat do místností nad a za prostory firmy v ulici Prinsengracht.
Hlavní průčelí budovy Opekta v ulici Prinsengracht v roce 2002. Kanceláře Otty Franka byly v přední části, zadní trakt v zadní.
V pondělí ráno 6. července 1942 se rodina přesunula na místo úkrytu. Ve svém bytě zanechali nepořádek, aby vyvolali dojem, že zmizeli náhle, a Otto Frank zanechal dopis, který naznačoval že odjeli do Švýcarska. Jako Židé nesměli použít veřejnou dopravu a šli pěšky několik kilometrů do svého nového domova s několika vrstvami oblečením na sobě, jelikož se neodvážili vzít si zavazadla. Zadní trakt byl prostor v zadní části budovy, přístupný z chodby za kancelářemi firmy Opekta. Dvě malé místnosti s přilehlou koupelnou a záchodem byly ve 2. patře a za ním byla velká prostorná místnost a dvě malé místnosti. Z menší místnosti vedl žebřík na půdu. Vchod do zadního traktu byl později zakryt regálem s šanony. Hlavní budova, nedaleko kostela Westerkerk, byla nevýznamná stará budova typická pro západní čtvrtě Amsterodamu.
Victor Kugler, Johannes Kleiman, Miep Giesová a Bep Voskuijlová byli jedinými zaměstnanci, kteří o ukrytých lidech věděli a společně s manželem Giesové Janem Giesem a otcem Voskuijlové Johannesem Hendrikem Voskuijlem jim pomáhali. Poskytovali jim jediný kontakt s vnějším světem, jinými lidmi v domě, přinášeli zprávy o vývoji války a politické situaci. Zajišťovali všechny potřeby, starali se o bezpečnost a zásobovali je jídlem, což byl čím dál tím víc těžší úkol. Anne psala, jak se snažili a usilovali o zlepšení nálady uprchlíků i během nejhorších časů. Všichni si byli vědomi, že pokud je chytí, hrozí jim za skrývání Židů trest smrti
Koncem července se k Frankům připojila rodina van Pelse: Hermann, Auguste a šestnáctiletý Peter, potom v listopadu přibyl ještě Fritz Pfeffer, zubař a přítel rodiny. Anne měla radost z nových lidí, se kterými si může povídat, ale napětí se rychle rozvinulo uvnitř skupiny nucené bydlet v takových omezených podmínkách. Poté, kdy sdílela pokoj s Pfefferem, shledala ho nesnesitelným, a měla konflikty s Augustou van Pelsovou, kterou považovala za pošetilou. Annin vztah s matkou byl napjatý a Anne psala, že mají málo společného. Ačkoliv se občas hádala s Margot, psala o neočekávaném poutu, které mezi nimi vzniklo. Citově nejblíže pro ní zůstával její otec. Nejprve odmítla plachého a nemotorného Petera van Pelse, o něco později v něm našla spřízněnou duši.
Anne trávila většinu času čtením a vzděláváním se, zatímco stále psala do svého deníku. Nejenže vypráví události, jak se odehrály, ale píše také o svých pocitech, plánech, o věcech, o kterých s nikým nemohla mluvit. Psala pravidelně až do posledního zápisu 1. srpna 1944.
Pokračování na Wikipedia.cz

Matka Tereza-životopis

23. února 2008 v 20:10
Matka Tereza, vlastním jménem Agnes Gonxha Bojaxhiu (26. srpna 1910 - 5. září 1997) byla patrně nejznámější misionářkou 20. století, zakladatelkou řeholního řádu Misionářky milosrdenství a nositelkou Nobelovy ceny za mír z roku 1979.
Narodila se 26. srpna roku 1910 jako nejmladší dcera úspěšného obchodníka v makedonské (tehdy arumunské) Skopji. Již ve svých dvanácti letech se rozhodla, že se stane řeholnicí, řádovou sestrou. Již tehdy ji více než Evropa přitahovaly země Orientu.
Když balkánské války, a poté i první světová válka změnila politickou mapu světa a Skopje se najednou ocitlo v Makedonii, rozptýlila se rodina Bojaxhiuvých po světě. Agnes odešla do Irska, kde ve svých osmnácti letech vstoupila do řádu loretánských sester. Důvodem bylo zejména to, že řád vyvíjel své aktivity hlavně v Indii, v zemi, která ji silně přitahovala.
Po krátké přípravě v Dublinu odjíždí pak Agnes ve svých devatenácti letech do vysněné Indie odjíždí - v Dárdžilingu pak skládá slib novicky a přijímá jméno, pod kterým ji později pozná celý svět - Tereza. V Dárdžilingu pak sestra Tereza vyučuje na misionářské dívčí škole zeměpis, a protože je nadprůměrně nadaná a má vynikající organizační schopnosti je jí brzy svěřeno vedení Vyšší misijní školy St. Mary´s High School v Kalkatě.
V roce 1946, když pocítí, že jí práce ve škole nepřináší již uspokojení, sestra Tereza opustí loretánský klášter a začíná se věnovat nejchudším a umírajícím. O další tři roky později, když je kolem ní soustředěno již mnoho mladých dívek, zakládá Tereza kalkatský řeholní řád nazvaný Misionářky milosrdenství (někdy nazývaný též Misionářky lásky či řád milosrdenství).
Vatikán uzná nový řád, řídící se františkánskými principy 7. října 1950 (dnes je Misionářek milosrdenství kolem tří tisíc a pracují ve více než 500 nemocnicích, útulcích pro chudé a umírající atd., ve více než sto zemích světa).
Terezin řád má přísný režim - jeho členky vstávají již ráno o půl páté, následuje ranní modlitba v pět, v šest hodin se pak sestry shromažďují na mši v prosté kapli. Po mši některé snídají, jiné se pouštějí do každodenního rituálu praní sárí. Sestry řádu nevlastní žádný majetek, vedou asketický život bez nejmenšího pohodlí a zábavy.
Nový řád brzy začíná být známý - Tereza začíná zakládat útulky. Prvním je útulek pro umírající, sestry řádu při svým cestách po Kalkatě doslova sbírají po ulicích umírající, aby jim dali možnost zemřít v alespoň trochu důstojných podmínkách, následuje útulek pro sirotky a opuštěné děti, následují nemocnice a školy. Zpočátku neznámá řeholnice dokáže během několika roků vyvinout obrovské úsilí a odvést neobyčejnou organizační práci.
Za tuto a jinou práci je sestra Tereza oceněna - v roce 1979 se stává laureátkou Nobelovy ceny míru.
Sestra (Matka Tereza, jak se jí začne později říkat) toho pak za svůj život udělá opravdu hodně - po rozšíření řádu za hranice Indie, do takřka celého světa, navštěvuje bolavá místa planety, navštíví např. osadu, kam jsou přesídleni lidé, kterým vzala domovy černobylská havárie, je i v obleženém Bejrútu, kde zachraňuje děti ohrožené válkou - nakonec jich v rozvalinách města najde, zmrzačených a nemocných, na šedesát a všechny se jí je podaří evakuovat do bezpečí.
Je to málo nebo hodně - šedesát zachráněných dětí? Matka Tereza na tuto otázku odpovídá: "Mě nezajímá dav. Kdybych viděla davy ubožáků, nikdy bych nemohla svoji práci začít. Zajímá mě jen můj bližní, jednotlivec, tomu mohu pomoci, a tak pomáhám…"
V roce 1985, při oslavách čtyřicátého výročí založení OSN, má premiéru dokumentární film s prostým názvem "Matka Tereza". Film vzniká pět let, jeho autorky, známé americké dokumentaristky Ann a Janette Petrioovy (slovem dokument doprovází David Attenborough), zachycují ta nejzbídačenější místa naší planety - Etiopii vysílenou hladomorem, Guatemalu po ničivém zemětřesení, otřesné brlohy na okrajích zářivých velkoměst - všude tady se snaží Matka Tereza pomáhat.
Matka Tereza ale nemá jen příznivce a obdivovatele - v roce 1996 je natočen film s provokativním názvem "Matka Tereza: Anděl pekla", v němž je obviňována ze solidarity s diktátorskými režimy, kterým prý dovoluje, aby se za příspěvky na její útulky hřáli v její popularitě. Po filmu pak následuje knižní verze Christophera Hitchense, v níž autor kritizuje nedostatečnou lékařskou péči o nemocné a umírající v domech řádu milosrdenství, údajné snahy Matky Terezy získávat své pacienty pro křesťanskou víru, její odmítání potratů a antikoncepce a již zmíněné styky s diktátorskými režimy.
Matka Tereza a Česká republika - k tomu lze říci snad jen to málo, že Matka Tereza přijíždí do českých zemí třikrát. Poprvé ještě za socialistického Československa, v roce 1984, kdy ji pozve kardinál František Tomášek podruhé pak v roce 1990, kdy je v Československu na pozvání prezidenta Václava Havla. Téhož roku získává v Praze 6, v ulici Na Zátorce jednopatrovou vilu pro zřízení útulku svého řádu. Naposledy pak Matka Tereza navštěvuje Československo (tehdy už Českou a slovenskou federativní republiku) v roce 1992, kdy její sestry zakládají útulek v Bratislavě - Rači.
V roce 1996 se Matka Tereza, těžce nemocná (má voperovaný kardiostimulátor a za sebou několik infarktů myokardu) a unavená stářím, rozhodne předat vedení řádu některé zástupkyni. Po dvouměsíční poradě nakonec sestry generální kapituly řádu zvolí za novou představenou řádu třiapadesátiletou sestru Nirmalu, bývalou hinduistku, která konvertovala ke katolictví.
5. září 1997 pak Matka Tereza umírá - v Indii je ihned vyhlášen státní smutek, vlajky jsou spuštěny na půl žerdi. Tělo zesnulé je pak vystaveno v kalkatském kostele sv. Tomáše - rozloučit se přijdou statisíce lidí. V sobotu 13. září je Matka Tereza pohřbena - osm indických vojáků vynáší z chrámu její tělo zabalené do státní vlajky na dělovou lafetu, stejnou, která před padesáti lety převážela tělo Mahátmy Gándhího. Pohřebního úřadu se pak účastní na dvacet tisíc hostů.
Matka Tereza v roce 1985

Extravagantmí prsteny

23. února 2008 v 18:56 MÓDA
zdroj:sweetpinky.blog.cz

Výsledky soutěže HOT BOYS 2007

23. února 2008 v 18:56
Bill Kaulitz 36,61 %
Strify 13,44 %
Zac Efron 11,21 %

Darin 8,42 %
Jo 7,28 %
Martin Stosch 5,52 %
Jimi Blue 5,10 %
Jerome von LXB 4,59 %
Daniel Radcliffe 3,62 %
Bushido 3,52 %
zdroj:tokio-hotel-de.blog.cz