Kleopatra VII.-životopis

18. února 2008 v 10:30
Kleopatra VII. (narozena 69 př. n. l. nebo o málo dříve - 30 př. n. l.) byla egyptská královna. Protože se jedná o nejznámější Kleopatru, vyskytuje se v literatuře i pouze pod jménem Kleopatra, někdy Kleopatra Egyptská.
O jejím dětství není známo téměř nic, byla třetí dcerou krále Ptolemaia XII., kdo byla její matka je nejisté, ale předpokládá se, že se jednalo o sestru Ptolemaia XII.

Nástup na trůn (51 - 49 př. n. l.)

Kleopatra VII. Kleopatra VII.
Kleopatra byla jmenována spoluvladařkou svého otce, Ptolemaia XII., počátkem roku 51 př. n. l. V této době ji podle dobových záznamů bylo sedmnáct let. Pravděpodobně v květnu téhož roku Ptolemaios XII. zemřel. Podle jeho závěti se stala královnou spolu se svým bratrem Ptolemaiem XIII., kterému bylo deset, maximálně dvanáct let. Spoluvláda znamenala v tehdejších podmínkách Egypta manželství. Jelikož král byl nezletilý (podle egyptského práva byla Kleopatra již zletilá) vznikl triumvirát (Achillás, Theodótos a Porthein tj. velitel vojska, vychovatel a učitel Ptolemaia XIII.), který vytvořil tzv. poručnickou radu a převzal moc v Egyptě. S tímto stavem Kleopatra nesouhlasila a prohlásila radu za nelegitimní a docílila zrušení poručnictví nad sebou, nad spolukrálem Prolemaiem XIII. však poručnictví trvalo dále.
Již v srpnu 51 př. n. l. se vztahy mezi Kleopatrou a radou vyhrotily a Kleopatra vládla prakticky sama, na úředních listinách z tohoto období je podepisována pouze ona a mince byly raženy taktéž pouze s jejím portrétem. Kleopatra se v tomto období opírala o moc římské říše, která byla v tomto regionu dominantní. Toto její chování porušovalo ptolemaiovskou tradici, podle které osamoceně vládl král. To vzbuzovalo nelibost, v roce 50 př. n. l. situaci zkomplikovala neúroda způsobená nedostatečnými záplavami Nilu. Dalším nepříznivým faktorem bylo vypuknutí občanské války v Římě a následná Pompeiova žádost o obilí. Kleopatra nemohla tuto žádost odmítnout a přestože se jí podařilo tuto žádost radikálně snížit, vypuklo v Egyptě povstání, které navíc posílil fakt, že z Egypta byla stažena i část římských vojáků. Kleopatra tak v roce 49 př. n. l. musela utéci z Egypta.

Kleopatra v exilu (49 - 48 př. n. l.)

Není známo kam Kleopatra uprchla, jisté je, že se ji podařilo utéci i s dostatečným množstvím zlata, aby mohla uvažovat o zahájení bojů o svůj návrat k moci. Zdá se pravděpodobné, že z Egypta odjela do Arábie, kde nalezla podporu a odtud pak do Sýrie. Zde se jí podařilo postavit armádu se kterou se chtěla pokusit o obsazení Egypta. Proti této armádě vytáhl Achillás s králem. Před tím než se mohly tyto armády střetnout došlo k události, která tuto válku rozhodla jinak. Do Egypta uprchl Pompeius, který byl poražen v římské občanské válce. Poručnická rada se tak dostala do bezvýchodné situace a jakékoliv jejich jednání by vedlo ke stejným následkům. Nakonec se rozhodli Pompeia popravit (28. července 48 př. n. l.). Dva dny po Pompeiově příjezdu dorazil do Alexandrie i Julius Caesar, který ho pronásledoval a Ptolemaius mu jako dar předložil Pompeiovu hlavu a doufal, že si ho tak nakloní. Caesara to nařklo a prohlásil, že zavraždili římského konzula a jeho zetě a že tato smrt není hodna pro římského občana takového postavení. Vzniklé situace ovšem využil ve svůj prospěch a z jednou polovinou legie, s níž do Egypta přišel, zůstal a začal situaci v Egyptě řešit - dosadil Kleopatru na trůn.

Kleopatra a Caesar

Cesta k moci (do bitvy u Kanóbu; březen 47 př. n. l.)

Do této situace se velmi rychle podařilo vložit Kleopatře. V zásadě existují dvě možné verze jak se tam Kleopatra vzala, podle jedné si ji nechal Caesar předvolat, podle druhé mu nabídla setkání. Plútarchos uvádí literárně nejoblíbenější verzi a to, že se do paláce dostala zabalená v koberci. Za této situace se Caesar rozhodl uznat Kleopatřin nárok na trůn a jako spoluvládce určil Ptolemaia XIII. Toto rozhodnutí bývá často připisováno Kleopatřině kráse, ale ačkoliv Caesar měl slabost pro ženy, tak tímto rozhodnutím pouze naplnil vůli Ptolemaia XII. Proti rozhodnutí se však vzbouřili Egypťané, Ptolemaios XIII. odmítl rozpustit své vojsko a Achillos zaútočil na římské vojsko. Za této situace se Kleopatřina mladší sestra Arsinoé přidala na stranu povstalců a prohlásila se královnou; na stranu povstalců se přidal i Ptolemaios XIII. Ačkoliv byl Caesar ve velké početní nevýhodě, dokázal bránit královský palác až do příjezdu posil. Po jejich příjezdu povstání razantně potlačil. V březnu 47 př. n. l. porazil povstalce v bitvě u Kanóbu při níž se utopil Ptolemaios XIII. a Arsinoé byla zajata.

Vláda Kleopatry do odjezdu do Říma (46 př. n. l.)

Po tomto vítězství prohlásil Caesar za platnou vůli Ptolemaia XI. a prohlásil Kleopatru za egyptskou královnu. Protože Ptolemaios XIII. zahynul, přidělil ji jako spoluvládce jejího ještě mladšího bratra Ptolemaia XIV. (bylo mu deset let). Vliv Ptolemaia XIV. na vládu byl však nepatrný. Po těchto úspěších Caesar pozval Kleopatru k plavbě po Nilu, tato cesta po Egyptě trvala dva měsíce a někdy bývá v literatuře označována jako svatební, ačkoli ke svatbě mezi nimi nedošlo, lze říci, že fakticky byli něco jako manželé. Podle egyptských zvyklostí byla Kleopatra považována také za manželku Ptolemaia XIV. Po této cestě musel Caesar opustit Egypt, ale zanechal v něm tři legie. Krátce po Caesarově odjezdu, 13. června 47 př. n. l. se Kleopatře narodil syn, za jehož otce označila Caesara. Ten toto tvrzení nikdy nepopřel a historici se shodují v názoru, že šlo o Caesarova syna. Tento syn byl sice pojmenován jako Ptolemaios (XV.) Filopatór Filométór (milující otce a matku), ale je známější pod přezdívkou Kaisarión (tj. malý Caesar).
Po odjezdu Caesara byla její pozice jako královny pevná a její vláda pokračovala v politice Ptolemaiovců s logickou orientací na Římskou říši. V červnu roku 46 př. n. l. se Kleopatra rozhodla odjet do Říma, na tuto cestu vzala svého syna i bratra spoluvládce Ptolemaia XIV..

Pobyt v Římě (do 44 př. n. l.)

Kleopatra zůstala v Římě do přečtení závěti J. Caesara, krátce po zavraždění J. Caesara (15. března 44 př. n. l.). V této závěti nebyl jeho dědicem ustanoven Caesarův syn. Jelikož si během svého pobytu udělala v Římě řadu nepřátel a na mnoho významných osobností zapůsobila vyloženě nepříznivě, rozhodla se raději pro návrat do Egypta. Z její politiky je patrné, že si uvědomovala, že v Římě dojde k občanské válce, proto se snažila být neutrální.

Vláda Kleopatry do bitvy Filipp (42 př. n. l.)

Po návratu z Říma zemřel její bratr, spoluvládce a manžel Ptolemaios XIV., podle mnoha dobových autorů ho nechala otrávit, není to nepravděpodobné, ale důkazy pro toto tvrzení nejsou. Místo Ptolemaia XIV. dosadila na trůn, jako svého spoluvládce, svého syna s Caesarem - Kaisarióna, ten však nebyl všeobecně uznán, proto nebývá některými autory označován jako Ptolemaios XV.
Kleopatra se snažila nezatáhnout do této války Egypt, ale to již nebylo možné. Vzhledem k faktu, že se již nešlo opírat o římské vojáky, hledala podporu u egypťanů. Již v roce 44 př. n. l. poskytla římské egyptské jednotky k dispozici Dolabelovi, ten však byl poražen, stejnou pomoc pak odmítla poskytnout jeho přemožiteli, čímž se nuceně dostala na stranu Octaviana. V roce 43 př. n. l. byla v Egyptě opět neúroda a Kleopatra poskytla zdarma příděly mouky chudým, tím získala značnou popularitu, kteoru ještě posílila podporu obnovy chrámů. Těmito kroky si zajistila podporu prakticky všech skupin obyvatelstva.

Marcus Antonius

Po bitvě u Filipp byl Marcus Antonius jako jeden z vítězů pověren urovnáním problémů ve východní části Římské říše, v této době se Kleopatra snažila vystupovat jako suveréní vladař, nezávislý na Římu. Toto Antonius akceptoval a zorganizoval setkání, které proběhlo zcela v režii Kleopatry.

Kleopatra spáchala sebevraždu po námořní bitvě u Actia, v níž Antonius podlehl loďstvu Octavianovu, vedenému Markem Agrippou. Podle pověsti se nechala uštknout hadem. Byla poslední panovnicí Egypta ve starověku, po její smrti připojil Octavianus (Augustus) državy Ptolemaiovců k římské říši.
Podle některých názorů je skoro nemožné aby byla tak rychle otrávena - není vyloučeno, že ji zabil Octavianus a postaral se, aby se to nikdo nedozvěděl.
zdroj:wikipedia.czSmrt Kleopatry od Reginalda Arthura
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama