Životopis-Claudia Cardinal

15. února 2008 v 15:23
Její předkové pocházeli ze Sicílie, avšak již čtvrtou generaci žili v Tunisku. Vystudovala lyceum a než se stačila připravit na učitelskou dráhu, kterou chtěla nastoupit, vyhrála 1957 místní soutěž krásy. Mezi hosty slavnostního vyhlášení byl i zástupce italského filmu, díky němuž byl pozvána na film. festival do Benátek.

Tam ji objevil producent Franco Cristaldi, který s ní podepsal sedmiletou smlouvu a za něhož byla pak 1966-77 provdána. Herecké vzdělání získala na římské vysoké film. škole Centro Sperimentale di Cinematografia. Před film. kamerou se prosadila díky své jemné dívčí smyslnosti zejména v nenáročných, dějově ovšem rušných komediích nebo kostýmních filmech.

Její exoticky snědá tvář a dráždivé tělesné půvaby však postupně zaujaly také řadu významných tvůrců, kteří jí poč. 60. let připravili úlohy náročnější, charakterově odlišnější a společensky zakotvenější: poddajná a poslušná Ginetta Granelliová, snoubenka a manželka nejstaršího z bratří (Spiros Focas) v sociálním dramatu Rocco a jeho bratři (r. L. Visconti).

Další role byla koketní, lehkomyslná a vypočítavá prostitutka Bianca, zneužívající důvěru statkářského syna (Jean-Paul Belmondo), v dramatu podle románu Maria Pratesiho Statek (r. M. Bolognini); nezištně obětavá venkovská dívka Mara Castelluciová, jež zachovává věrnost svému milému (George Chakiris) navzdory jeho dlouholetému vězení, v milostném dramatu Bubovo děvče (r. L. Comencini).

Její herecký typ cílevědomě využil i Federico Fellini, když jí svěřil roli dívky z lázní Claudie, zjevující se jako symbol krásy, touhy, čistoty a harmonie citově a myšlenkově vyprahlému filmovému režisérovi (Marcello Mastroianni) v existenciální satiře 8 1/2.

Jedním z mála filmů, v nichž vystoupila se svým přirozeným hlasovým projevem (pro svůj silně chraplavý hlas musela být dlouho dabována), je psychologické drama Hvězdy Velkého vozu (r. L. Visconti), v němž vytvořila roli zahořkle vášnivé Sandry Dawsonové, jejíž návrat do rodiště po letech strávených v cizině je poznamenaný vzájemným obviňováním členů rodiny.

Po několika nepříliš zdařilých pokusech uspět v pol. 60. let v Hollywoodu (Cirkus svět, Ztracená hlídka, Peklo s hrdiny, Profesionálové) zaujala v roli někdejší prostitutky a čerstvé vdovy Jill, neohroženě čelící zločineckým praktikám nemilosrdných podnikatelů, v legendárním spaghetti westernu Tenkrát na západě (r. S. Leone).

Ačkoliv byla považována za mezinárodní hvězdu a popularitou se vyrovnala svým krajankám Gině Lolobrigidě a Sophii Lorenové, její herecký rejstřík byl natolik úzký a herecký projev příliš omezený, než aby s nimi mohla soupeřit po umělecké stránce. Relativně nejlépe a nejpřirozeněji se osvědčila v úlohách, kde mohla uplatnit vznešenou hrdost a majestátnost spojenou s nezastíranou tajuplností, neproniknutelností výrazu.

S přibývajícím věkem začala inklinovat k postavám hrdých, nepřístupných žen, pojatých ovšem s neměnnou pózou, dekorativní elegancí a vnější popisností (Kůže, Fitzcarraldo, Jindřich IV.). Patrně nejhlubší psychologický ponor s emocionální přesvědčivostí se jí podařil v roli středoškolské učitelky židovského původu Idy Mancusové, o jejímž tragickém osudu během 2. světové války a těsně po ní vypráví film. adaptace stejnojmenného románu Elsy Moranteové Příběh (r. L. Comencini).

Je spoluautorkou autobiografické knihy Io, Claudia, tu, Claudia (1995, Já, Claudia, ty Claudie). Za celoživotní dílo jí byl 1996 udělen Čestný César a 1999 se stala nositelkou francouzského řádu Čestné legie. Byla hostem MFF v Karlových Varech 1964.

Na přelomu 70. a 80. let se stal jejím životním partnerem a otcem dcery Claudie (nar. 1979) režisér a senátor Pasquale Squitieri, který jí vyhradil ve svých převážně mafiánských dramatech party žen stísněných společenskými problémy (Železný šéf, Corleone).

zdroj:osobnosti.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama