Březen 2008

Móda 60. let

31. března 2008 v 19:38 MÓDA
Móda šedesátých let byla ovliněna také sociální situací, kdy společnost žila popem, hlavním tématem byl let člověka na Měsíc a mladí si s radostí užívali sexuální revoluce (ostatně, kdo by si ji rádneužíval). Určitou roli hrála i politika, především kontroverzní válka ve Vietnamu nebo boj za lidská práva.

Hlavním cílem tohoto desetiletí bylo šokovat. A kde jinde jít tvrdě proti proudu než v multikulturním Londýně. Oproti tomu taková Francie si zachovala svou vznešenost a honosnou módu, tím ale u mladých módních "revolucionářů" samozřejmě nemohla uspět, a tak zaznamenala úpadek.

Snad největším idolem doby je vychrtlá a rozpustilá modelka Twiggy s obzvlášť dívčím vzhledem. Své dlouhé štíhlé nohy zdůrazňovala díky nové revoluční délce sukní - mini. Kdo byl však jejím prvním návrhářem není jasné. Ženy by své oblíbené mini určitě raději připsaly Mary Quantové, je ale stejně tak možné, že tento skvělý "vynález" vypustil do světa Pařížan Courréges.

Díky své toleranci a uvolněné atmosféře přebírá hlavní roli Londýn, kde se mísí všemožné styly a kultury. Obrovský vliv mají muzikanti a to především legendární Beatles nebo Rolling Stones v čele s charizmatickým Mickem Jaggerem. Díky těmto boybandům nastal velký boom v pánské módě. Ten byl ovšem největší až v 70. letech díky hnutí glam, kterému dal vzniknout David Bowie se svými odbarvenými vlasy, nalíčením, trřpytkami a botami na podpatcích.
Je rok 1967 a v Británii je konečně povolena homosexualita a ovzduší tak připomíná období pohodových 20. let. Na ulicích vídáme odvážné a výstřední oblečení s pop-artovými potisky (asi jen těžko by se hledal někdo, kdo neměl Warholův barevný portrét Marilyn Monroe, ať už na tričku nebo na zdi). Vzniká tzv. unisex, což znamená stejné prvky v oblečení pro muže a ženy, a je pravda, že v 60.letech mnohdy ani nepoznáte, zda se jedná o muže či ženu. Ale nepřipomíná vám to nedávnou módu?

Nejsilnějším stylem ulice, který se však zrodil nejdříve v salónech, bylo hnutí hippies

Typickými prvky jsou čelenky, džíny do zvonu, květinové výšivky, indiánské perelíny, šperky i pro muže, etno prvky, odhalené části těla a průsvitné materiály. Členové hnutí vyznávali magické kulty, mimosmyslové vnímání a v této době vznikl také první horoskop. Jejich slogan "Make peace, not war" poukazovalo na délku války ve Vietnamu. Věřili, že "láskou lze spasit svět".
Móda zaznamenala velkou provázanost s uměním a to se stylem op-art (Victor Vasarely) a již zmíněný pop-art (Andy Warhol). Hudebními ikonami jsou vedle Beatles a Stoneů skupina Doors v čele s Jimem Morrisonem, zpěvačka Janis Joplin a geniální černošský kytarista Jimi Hendrix.

A ještě pár slov o (nejen) tehdejších modních tvůrcích: Mary Quantová vynalezla kromě možné minisukně i kalhotový kostým a byla oblíbená i revolučním užívání materiálu. Na scénu nastupuje Yves Saint Laurent, který se ujímá vedení salónu po smrti Diora. V Paříži byl ale nepochopený, a tak ji opustil. Po svém návratu bylo jeho místo nezákonně zabráno Marcem Bohanem a Y. S. Laurent se rozhodl otevřít vlastní modelový dům. Už jako mladý byl velmi talentovaný a měl před sebou vskutku zářivou budoucnost.

Pierre Cardin jako jeden z prvních rád experimentuje s materiálem. Originální Paco Rabanne zhotovuje své šaty zase z materiálů přímo neoděvních. Legendární jsou jeho modely z kovových plíšků, plastů, plexiskla a podobně. Itálie je nadobro uznávaná a chce tvořit i svůj vlastní rukopis. Typický je důraz na materiál. Centrem je Řím, Florencie a Milán.
fashion-design.blog.cz
Scary Child

Pin-up girls

31. března 2008 v 19:38 MÓDA











Gristian Dior-životopis

31. března 2008 v 19:37 MÓDA
Christian Dior se narodil 21. ledna roku 1905 ve městě Granville ležící v Normandii v rodině průmyslníka, jež dala vzniku slavné značce prádla Saint-Marc. Vyrůstal v období belle époque, což jej velmi inspirovalo. Od útlého dětství se věnoval hudbě, kresbě a navrhování divadelních kostýmů. Podle jedné historky mu během normandských lidových slavností věštkyně předpověděla, že se pro něj ženy stanou osudné a skrze ně zažije nebývalý úspěch. Na přání matky se zapsal na prestižní instituci Sciences politiques v Paříži, kterou roku 1926 opouští bez diplomu a otevírá si galerii, ve které vystavuje díla Picassa, Dalího či Mattise.


Bill Kaulitz fotky-2.

31. března 2008 v 17:38
Scary Child

Ať žije rtěnka!!!

31. března 2008 v 16:08 MÓDA
Pokračování bývá většinou horší než originál. U rtěnek to však neplatí. Kdysi bývali voskovité a hutné. Teď jsou hebké, příjemné - a proklatě sexy.
Vzpomínáte, jak jste v dětství sledovala mámu, když si před zrcadlem nanášela rtěnku? Teď můžete být jako ona. Po dlouhé době, kdy hrála rtěnka druhé housle vedle lesku, můžeme s jistotou říct: je zpátky! A to je dobře, vždyť žena a rtěnka k sobě patřily odnepaměti: její dlouhá historie začíná Kleopatrou a pokračuje přes Marilyn Monroe či Coco Chanel až ke Gwen Stefani...
Pokud je u vás na prvním místě stále lesk a k rtěnce přistupujete s nedůvěrou, můžeme vás ujistit, že není důvod se jí obávat. Nová generace rtěnek je totiž jemnější, hladší a příjemnější než kdykoli předtím. Dokonce i barvy jsou kvalitnější a díky novým pigmentům krásně září a na rtech vydrží mnohem déle. Proto rtěnku určitě vyzkoušejte. Odstíny tohoto podzimu jsou rubínově červená, čistě růžová a sytě růžová se zlatavými odlesky. Jsou sice intenzivní, ale lichotí téměř každé ženě.
Jak na to?
Jestliže jste nikdy rudou rtěnku nenosila, zkuste si nejprve rty namalovat doma "nanečisto", i když se na žádnou party nechystáte. Jedině tak si na ni zvyknete a nebudete z ní nervózní. Zároveň si takvyzkoušíte, jak dlouho vydrží, zda se rozpíjí nebo jestli se vám neotiskne na zuby. Proti rozpíjení pomůže, nanesete-li kolem rtů korektor, proti červeným zubům se můžete bránit tak, že přebytečnou vrstvu rtěnky otisknete do papírového ubrousku.
Samozřejmostí by měla být především pleť bez jediného pupínku či skvrnky. Jestliže to totiž nezamaskujete korektorem, rudá rtěnka na ně ještě více upozorní. Ostatní líčení pak pojměte skromně. Oči stačí namalovat řasenkou (chcete-li i stíny, tak jen v neutrálních světlejších odstínech). Na tváře pak jemně vťukněte tvářenku. Aplikujte ji opravdu jen na jablíčka, nikoli až k lícním kostem. Působí to daleko přirozeněji. Tip: místo tvářenky můžete zkusit rtěnku, kterou jste použila na rty. Udělejte si na tváři pár teček a dokonale je rozetřete doztracena.
Dior Dior Rouge, odstín 871, 820 Kč
Chanel Rouge Allure, odstín 486,80 Kč
Clinique Colour Surge Butter Shine, odstín Apple Brandy, 510 Kč
Z přehlídek:
fashion-design.blog.cz
Marilyn Manson
Dita Von Teese
Scary Child


Kaulitzova operace proběhla podle plánu!

31. března 2008 v 9:33
Fanoušci Teenie-skupiny Tokio Hotel si můžou oddychnout: Operace hlasivek zpěváka proběhla podle oznámení jejich managera dobře.
" Při operaci proběhlo všechno podle plánu a lékař je velmi optimistický", řekl producent a manager David Jost večer v neděli. " Billův ošetřující lékař je jedním z nejlepších lékařů, kteří v jeho oboru existují". "Ostatně, jestli se operace opravdu tak dobře podařila, že Billův hlas bude znít tak, jako předtím", se prý ještě nemůže bohužel říct.
Kvůli onemocnění hlasivek 18-ti letého Billa Kaulitze, musela populární kapela zrušit naplánovaná vystoupené v Evropě a Sev. Americe. "Kvůli dodržení klidové fáze a rehabilitaci hlasivek, které se musí Bill po operaci podrobit, jsme zrušili koncerty v USA a Kanadě (Detroit, Chicago, Cleveland, Toronto, Montreal a Boston)", řekl Jost a potvrdil tím novinám "Bild" zprávu ze soboty. Pravděpodobně se bude první koncert v USA konat na 1.máje ve Washingtonu.

Komunikace s křídovou tabulí

Jost dodává, že prý dvojče Tom doprovázel Billa do nemocnice. Prý "mu dal ke komunikaci pro příštích deset dní, malou křídovou školní tabuli". V E-Mail- Interview s "Bild am Sonntag" (BamS) řekl kytarista Tom Kaulitz: "Bill by chtěl zůstat v nemocnici tak krátce, jak jen to je možné. Pravděpodobně to tam vydrží asi jen dva dny".
Jeho bratrovi prý chybí zpívání. Na otázku, jestli má prý strach, že Tokio Hotel už nebudou znět tak, jako dříve, odpověděl Tom: "popravdě řečeno, máme z toho vítr a to sice oba dva. (…) Bill mi už znakovou řečí vysvětlil, že halt po operaci budu muset já bejt u mikrofonu."
V únoru na malé návštěvě v Sev. Americe byla skupina potěšena. Koncerty ve středně velkých halách v Los Angeles, New Yorku a Kanadě byly ihned vyprodány. Hodně amerických fanoušků mohli hity jako "Monsoon" (DDM) zpívat zpaměti. Pravděpodobně ve druhém týdnu května by mělo vyjít v USA skupiny první anglicky zpívané album "Scream".
tokio-hotel-de.blog.cz
Scary Child

Boty- Dior

30. března 2008 v 18:48 MÓDA

TH se chystají vyřešit všechny vaše problémy!

30. března 2008 v 14:11

(c) tokio-hotel-de.blog.cz
Jsi zamilovaná do Billa a nevíš, co s tím? Nebo chceš stejné dredy jako Tom? Kluci sami dávají řešení těchto problémů svým fanouškům.
Jsem zamilovaná do Billa, ale zřejmě ho nikdy nepotkám.
Bill: Oh, nevím co na to říct. Jestli jsi do mě opravdu zamilovaná, měla by jsi… (Bill přemýšlí). Možná by jsi měla jít na jeden z našich koncertů a možná se tam uvidíme.
Tom: Já bych chtěl k tomu něco říct: Měla by ses zamilovat do mě. Potom by bylo všechno v pořádku!
Bill: Možná by sis měla jenom uvědomit, že jsme prostě normální kluk jako ostatní. Smíří se s tím trochu tvoje zlomené srdce?
Jsem fanynka Tokio Hotel a moji spolužáci si mě kvůli tomu dobírají.
Bill: Myslím, že by jsi na to neměla reagovat a prostě to tak brát.
Tom: Bill a já jsme byli také ve škole trápeni lidmi, kteří nás nenáviděli a téměř nás to neovlivnilo. Proto jsme vlastně pyšný, že jsem nebyl jako zbytek třídy. Bill a já jsme si mysleli, že je víc důležitější, dělat jiné věci. Nechtěli jsme být někým jiným. Být trápen může mít i pozitivní efekt. Podívej se na nás.
Moji rodiče mi nedovolí jít na koncert Tokio Hotel!
Všichni: To je blbost!
Tom: Naši rodiče nám vždycky dovolili jít na koncerty. Já jsem byl v devíti na mém prvním live koncertu a myslím, že všichni by měli mít svobodu.
Bill: Je stupidní, zakazovat něco takového, protože fanoušci si vždycky najdou způsob, jak se dostat na koncert.
Georg: Nejlepší prostě je, nechat dětem v tomhle volnost. Nechat je rozhodnout, jestli chtějí jít na koncert nebo ne.
Tom: Víte co chci? Chci mluvit o tom s rodiči našich fanoušků. Dejte mi jejich adresu, vyřeším to.
Gustav: Přesně, prostě nám dejte jejich adresu a my to zařídíme.
Chci stejné dredy jako Tom, jak to mám udělat?
Georg: Oh, to je těžké!
Tom: Mám opravdu jemné vlasy a je to pro mě problém, každý den je takto udržovat. Musíte to dodělávat každý den a mám na to speciální sprej, aby to drželo. Co je v něm neřeknu, pracuju na něm dělám několik hodin v mé malé laboratoři (směje se). Přinejmenším je to vyrobeno speciálně pro mě a je s tím hodně práce. Jak dlouho to tak mám?
Georg: Podle čichu, potom to poznáte!
Tom: Myslím, okolo deseti nebo jedenácti let.
Nemůžu mít v pokoji na zdi plakáty Tokio Hotel.
Bill: Mám jimi zaplněný můj pokoj.
Tom: Přesně, má dokonce můj plakát. Udělal moji fotku, potom ji nechal ve velkém vytisknout a visí na jeho zdi.
Bill: Ach, drž hubu! Tohle není pravda…ale myslím, že každý by měl být ve svém životě fanouškem někoho a to znamená, že by měl mít ve svém pokoji i jeho plakát. Rodiče by to měli prostě dovolit. Také byli jistě fanouškem někoho, ne? Vždycky jsem poslouchal hudbu mých oblíbených kapel v mém pokoji.
Tom: Poslouchal? Děláš to stále!
Kde si můžu koupit stejné cool oblečení, jako nosíte vy?
Tom: Jestli chceš vypadat jako Georg, tak vše, co proto musíš udělat je, nemýt se měsíc a je to.
Georg: Například, ano.
Tom: A Bill? Opravdu takto nechceš vypadat, že?
Bill: Vždycky si kupuju moje oblečení v second handech, tam můžete dostat nejúžasnější věci. Takže mým tipem je podívat se tam, pokud chcete vypadat jako já.
Je mi líto, protože Gustav a Georg mají méně pozornosti než Bill a Tom.
Tom: Víte, proč to tak je? Mluví méně a jsou tišší, než Bill a já. Bylo by špatné, když by začali víc mluvit, protože oni prostě neví, jak to říct. Slyšeli jste vůbec tyhle dva mluvit německy? Je to prostě hrozné. Jejich angličtina je dramatická, ale němčina je skutečnosti špatná!
Bill: Georg a Gustav jsou prostě tišší a nevyhledávají pozornost. My jsme si na to zvykli, prostě to tak je.
Georg: Jsme s tím taky spokojen a … (dlouhá pauza)
Bill: To je všechno, co umí říct.
Gustav: On prostě používá typické odpovědi. Jsme s tím spokojen.
Ráda bych si promluvila s Tokio Hotel, ale neumím německy.
Bill: Můžeš mluvit s námi také anglicky. Teď už toho trochu umíme.
Tom: Umíme akorát na promluvu s fanoušky.
Bill: A na krátké konverzace.
Tom: Ve skutečnosti toho umíme dost.
Bill: Ale pracujeme na nápravě. Budeme jezdit častěji do Ameriky a Anglie, takže teď to bude jednodušší, když budeme mluvit tímto jazykem. Doufám, že budeme brzy.
Scary Child

Tak tráví Bill poslední hodiny před operací!

30. března 2008 v 13:20

(c) tokio-hotel-de.blog.cz
Původně se měla konat operace hlasivek zpěváka Tokio Hotel, Billa Kaulitz až v pondělí. Jeho dvojče Tom je stále u něho, stará se o něho, povzbuzuje ho. Protože nechtěl nemocného samotného, udělala reportérka BILD am SONNTAG, Nicola Pohl exluzivní rozhovor s Tomem Kaulitzem výjimečně přes mail.
BILD am SONNTAG:Tome, tvůj bratr Bill bude dneska nebo zítra operován. Jak tráví Bill své poslední dny doma?
Tom Kaulitz: Bill leží většinu času v poseteli a dívá se na video. Zahrnuli jsme ho DVD, aby už zklapnul. Momentálně sleduje kompletní sérii "Prison Break", takže to ho zabaví. Někdy jde v teplákovce dolů k ledničce, vzít si něco k jídlu. Když by teď ještě seděl s plechovkou piva před televizí a sledoval Fussi, potom bych byl opravdu na mého malého bratra pyšný. Myslím, že z toho ještě může něco být, dělá se pomalým (směje se).
Kdo pro Billa vaří?
Momentálně mu vařím já každý den špagety s mou speciální omáčkou. Ta omáčka je ve vší skromnosti skvělá. Myslím, že se jí brzo přejí, ale sotva si může stěžovat, protože jeho hlas můsí být v úplném klidu. Bill vaří totiž ještě hůř, než já. Čas od času přijde naše mamka na návštěvu, na Billovi jde potom vidět, že ho těší, když ona vaření převezme.
Jak se vnímá, být tak dlouho dobu doma?
Jsme už rok téměř každý den na cestách a najednou z dneška na zítřek vysíme zase doma. To je už hrubší změna. Upadá se do úplné díry a najednou chybí, být zase na cestách. Kromě toho Billovi chybí zpívání. Bill nezpívá jenom na podiu nebo ve studiu, ale i celý den doma. Žádný div, že má teď problémy s hlasem. Teď je poprvé v klidu. Myslím, že tenhle klid je zcela příjemný.
Má Bill bolesti? Jak ho povzbuzuješ?
Oh, věřím, že bolesti nemá. No jo a když by nějaké měl, bez hlasu stejně tak jako tak nemůže naříkat. Normálně ale mluví Bill nepřetržitě a stále jako vodopád, to může opravud štvát. Mám právě uvolněnou dobu mého života. Kdo teď jedině mluví, jsem já a Bill se nemůže bránit - to je super. Včera černou fixou na tabulkou napsal "Drž hubu". Když Billa štvu, drží teď tabulku vždycky vysoko.
Doprovodíš Billa do nemocnice? Jak dlouho tam musí pravděpodobně zůstat?
Bill by chtěl jen tak krátce v nemocnic zůstat, jak je to možné. Nejspíš tam vydrží jenom tak jeden, dva dny. V každém případě budu celou dobu u něho. Naše rodina, nejužší přátelé, Georg a Gustav a náš tým budou Billa samozřejmě také navštěvovat.
Co dělají vlastně v tuto chvíli bubeník Gustav a basista Georg?
No jo, pro ně zůstává všechno při starém. Co ti by měli dělat? Ti nedělají nic, jako vždycky (směje se). Georg pravděpodobně celý den hraje a Gustav jezdí na kole. Ne, ve vážnosti, věřím že tady to jde u nás čtyřech podobně. Přes nucenou přestávku si všichni opravdu odpočineme. Možná to vůbec není tak špatné.
Máš strach, že Tokio Hotel nepůjdou po operaci dál tak slyšet, jako dříve? Obává se Bill, že jeho hlas bude operaci znít hlubší?
Upřímně řečeno, je to na hovno a sice u obou. To nám jde zadek opravdu na hlubinný led. Bill mi už ukazoval posunkovou řeč, že musím držet po operaci mimoto na mikrofonu. No jo, Phil Collins hrál ale také předtím na bicí, dříve než začal zpívat.
Takže máte takový plán nouze. Vaši fanoušci jsou také velmi starostliví. Billovi přišlo jistě mnoho dárku, ne?
Fanoušci jsou neuvěřitelní a totálně sladcí. Bill bude momentálně dárky od fanoušků zasypán. Většina je inspirována Billovým krkem. Pro další dovolenou na lyžích je každopádně vybaven. Dostal hromadu šátků na krk a šál a kromě toho nemusíme teď chodit do žádné lékárný. Bez konce bonbónů na krk, multivítamínových tablet, vitamínu C, zinku...je toho docela hodně. Když se to všechno najednou vezme, nastane možná velmi milý výlet.
Scary Child

Bill Kaulitz-fotky-1.

29. března 2008 v 11:56
Bill ještě se starýma vlasama-2005
Scary Child

Veronica Lake-životopis

28. března 2008 v 18:33
Tato velice malá (výška pouze 151 cm) a neobyčejně krásná herečka a modelka se narodila v roce 1919 v Brooklynu jako Constance Frances Marie Ockelman, její otec byl zaměstán v ropné společnosti jako zaměstnanec na lodi. Když jí nebyl ani rok, přestěhovali se s rodiči na Floridu. Když jí bylo pět let, vrátili se všichni opět do Brooklynu. Když jí bylo 12 let, její otec zemřel při exploze na ropné lodi. O rok později se její matka znovu provdala za Anthonyho Keane a Veronica převzala poté jeho příjmení. Od této doby se rodina mnohokrát stěhovala, žili v Kanadě, v New Yorku, v Miami na Floridě. Když Veronica maturovala na střední škole, byla již v Miami známa jako jedna z místních krásek. V té době cítila, že je připravena pro film. V roce 1938 se její matka s nevlastním otcem přestěhovali do malého domu v Beverly Hills v Kalifonii, kde ji matka přihlásila do herecké školy.

Ve 40. letech se stala ikonou, a to především díky svému účesu. To ona je zakladatelkou účesu s názvem "peek-a-boo bang" (což byla později také její přezdívka) - kde jedno oko a téměř polovina pravé strany obličeje je zakryta padajícími vlnitými vlasy. Každá dívka v té době kopírovala její účes (dnes např. i Christina Aguilera). Její účes se v té době stal v podstatě "národním problémem", jelikož během války pracovaly milióny žen v továrnách, kde byl takový účes nebezpečný, jelikož těžké ruční stroje vyžadovaly obě oči otevřené a žádné dlouhé vlasy, které se mohly kdekoliv zamotat. Vláda Spojených států dokonce oficiálně požádala Veronicu, aby účes změnila, a ona nakonec souhlasila. Vojáci ve válce, kteří byli daleko od své domoviny, potřebovali vidět krásné obličeje, které by jim připomínaly rodnou vlast a udržovaly jejich morální cítění. Říká se, že filmová studia často dávaly do páru tuto herečku s herecem Alanem Laddem, protože oba dva byli malého vzrůstu.

Krátká kariéra této herečky probíhala v první polovině 40. let. Zlomovým rokem byl pravděpodobně rok 1942, kdy začinala hrát v několika filmech a byla zvolena ženou roku v časopise Life. Ve Spojených státech se stala velice populární.

Avšak i přes oblibu této herečky začala její kariéra bez nějakého zjevného důvodu upadat. Lidé říkali, že byla tvrdohlavá a bylo obtížné s ní spolupracovat. Filmová studia jí nabízela špatné role ve špatných filmech točených špatnými režiséry.

Téměř na celou dekádu se vytratila z povědomí lidí. Řešila hodně problémů - její matka se soudila o peníze, sama Veronica se mnohokrát vdávala a rozváděla, přišla o dítě, pravděpodobně trpěla neléčenou schizofrenií a hodně pila.

O 10 let později, v roce 1962, novináři objevili, že tato zapomenutá hvězda pracuje jako barmanka v jednom hotelu v New Yorku. V této době se pokoušela o návrat, ale nefungovalo to. V roce 1969 napsala svou autobiografii. Zemřela v roce 1973 na hepatitidu, zničená a zapomenutá. Bylo jí pouhých 53 let. Dle svého přání byla spálena a celé tři roky zůstal její popel ležet v urně na polici, protože nikdo nebyl schopen zaplatit za jeho rozptýlení v Miami, jak si přála - ani po smrti neměla moc štěstí.

wikipedia.cz

herečka, modelka

Datum narození: / datum úmrtí: 14.11.1919 / 07.07.1973 Místo narození: / místo úmrtí: Brooklyn, New York, USA / Burlington, Vermont, USA Znamení: Štír
Scary Child

Chanel-životopis

28. března 2008 v 18:00 MÓDA
Chanel uvedla důmyslný, minimalizovaný vzhled pro ženy, které se staly jako ona, alergickými na nabírané korzetové kostýmy. Její jednoduché šaty ze žerzeje, jezdecká saka, svetry a kalhoty se staly ženským stejnokrojem na jejich cestě k emancipaci. Coco Chanel navrhovala pouze věci, které chtěla sama nosit a její výhodou bylo, že ejí oblečení chtěly nosit ženy celé jedné generace.
Gabrielle Chanel se narodila roku 1883 v Saumuru. Již v mladém věku osiřela a její babička jí poslala do kláštera, kde se za nevysvětlitelných okolností rozpustilá dívka rozhodla stát se barovou šansoniérkou. Na koncertním turné zpívala úvodní píseň s názvem "Qui qu´a vu Coco" a od té doby jí zůstala přezdívka "Coco".

Elegantní mladý muž jménem Etienne Balsan zachánil Coco z toho světa tvrdých diet, lívancových makeupů a frašek a odvezl jí do svého sídla, kde se učila jezdit na koních a začala se stýkat s různými elegány. S pomocí různě bohatých milenců si Chanel před 1. sv. válkou otevřela butiky v pařížské ulici Rue Cambon a ve městě kasín Deauvillu. Chanel patří mezi ty, kteří by museli připustit, že to byla právě válka, která způsobila jejich obrovský úspěch. I přes válečnou propagandistickou frázy "zbraně nebo máslo" si ženy stále kupovaly oblečení, i když iž nechtěly být ověšeny marnotratnými šaty. Popohnána popularitou během války si Chanel vytříbila styl ve 20. letech a její oblečení bylo často označováno jako "kuchyňský styl". Ostříhala si své tmavé vlasy a začala produkovat jednoduché šaty, bezrukávové večerní róby a proslulé Malé Černé Šaty, párované s dvoubarevnými botami. Chanel č. 5 byl představen roku 1921, parfém o kterém Marilyn Monroe později říkala, že je to jediná věc, kterou nosí do postele.
2. sv. válka nebyla pro Chanel tak úspěšná jako První. Období let 1940-44 strávila v Paříži a vzbuzovala podezření ohledně vřelého vztahu k německým okupačním jednotkám. Když válka skončila, Chanel odešla z Francie do Švýcarska. Tohle by zřejmě ukončilo většinu kariér, ale Chanel se vrátila z ústraní ve věku 71 let a znovu si otevřela své obchody v Paříži. Bezlímečkové žerzejové twídové obleky pocházejí právě z tohoto období. Ačkoliv se v mládí vyvarovala používání veškerých klenotů a šperků, nyní zapojila do svých návrhů náhrdelníky a prameny z perel, kde nerozlišovala a míchala opravdové drahokamy s imitacemi. Prošívaná kožená kabelka se všitou sponou tvaru písmene ´C´ přišla na trh v roce 1955.

Coco Chanel zemřela sama v hotelu Ritz 10. ledna roku 1971. Značka Chanel poté postupně po dobu 12 let sestupovala z výsluní dokud nepřišel roku 1983 Karl Lagerfeld a nepřevzal vedení. Lagerfeld otočil značku naruby, když začal produkovat kolekce, které si vyžadovaly obdiv a místy dodávaly vtip do pohledu na značku Chanel.
amuska.blog.cz
Scary Child



Boty-Chanel

28. března 2008 v 17:59 MÓDA
amuska.blog.cz
Scary Child



Hodinky-Gucci

27. března 2008 v 20:11 MÓDA