Die Welt am Sonntag - 9.3.08-rozhovor

16. března 2008 v 9:28
Pátek, 23.00 hod. v Esch-sur-Alzette, jižně od Lucemburska, dvojpatrový Nightliner, aerodynamický tourbus: nahoře ke spaní, dole k bydlení se sedačkou, stereem, sony-plystationem, mikrovlnkou, ledničkou. Domov německého rockového fenoménu Tokio Hotel - Billa, Toma, Gustava a Georga. Čtveřice je unavená. Na stole před nimi: cola, chipsy, pizza. Před 20 minutami skončilo jejich čtvrté vystoupení jejich vyprodaného evropského turné. 24 koncertů v 15 zemích, 15000 km za čtyři a půl týdny s 60 muži jejich velkého týmů v šesti kamionech a čtyřmi busy.
Nejprve blahopřejeme k ukončení školy, Bille a Tome! S průměrem 1,8 - takže výsledky klaply, ale to je jenom na internetové škole, ne? U toho se může podvádět…
Tom: To by bylo pěkné. Bohužel jsme dělali učení jenom dálkově. Zkoušky se konaly už oficiálně, takže se zkoušejícím, který nám pronikavě celou dobu koukal do papírů.
Bill: Ale dříve ve škole vždycky ode mě opisoval.
Tom: Ano, kvůli tomu jsem měl taky tak špatné známky.
Teď máte turné přes Evropu: Jaké rozdíly jsou vlastně mezi fanoušky v Oslu a Dijonu?
Tom: Vůbec žádné. Očekávám prostě všude pěkné ženy.
A v které zemi píšou ty nejžhavější plakáty?
Georg: Ve spojených státech se nesmí říkat "š****". Na plakátech v Německu je napsané jako: "š**** mě skrz monzun".
A v které zemi jsou grupies nejhrubší?
Tom: Co je v každém případě celosvětové, je to jedno jestli v Německu, USA, Itálii nebo tak. Ale ke Georgovi se nikdo nevtírá (obrovský smích)
Kompliment, který by všechny dívky na tomto kontinenty rády slyšely?
Tom: Oh, tyhle komplimenty jsou přece strašné.
Spíte na hotelech v jenom nebo dvoupokojovém pokoji?
Georg: Každý má pro sebe dvoupokojový pokoj. Jsme téměř nepřetržitě na cestách. Takže je to také veselá doba, ale nemusíme mít také spolu ještě hotelový pokoj.
Ale když po dvou: Velká postelová deka nebo raději dvě malé?
Bill: Já potřebuju vždycky svoji vlastní deku.
Co děláte než jdete spát?
Bill: Gustav staví a sklízí své bicí, Georg dělá kdoví co, Tom se snaží dostat k nějaké holce a já si odstraňuju oční linky.
Jak cool jste jako kapela, jsou v hloubi tak hodní, jak jste?
Tom: No jo, tady se musí na obranu Georga říct, že je spíše nedobrovolně hodný. Potřebuje konečně nějakou možnost, nebýt hodny.
Jedna věc kromě zpívání, která klepe jenom u mužů?
Tom: Mlčení.
Ok. Něco co je jenom zábava, když jste s dívkou?
Bill: Jít do kina.
Tom: Vlastně věci, které jsme dříve jenom dělali s kluky potom byly obzvláště zábavné, když jsou přitom ženy. Například hlášky o tourbusech. To jsou tak nádherné reakce. Někteří to dělají tak, že to raději neslyší a říkají něco, aby odtrhli pozornost. U některých vidíš, že jsou úplně šokování, zatímco jiní se zkouší chovat normálně. A nejveselejší jsou ti, kteří jsou skutečně normální a chovají se šokovaně. Prostě božské.
Koncertní turné byly dříve doprovázeny orgiemi, divokými fanynkami, drogami, alkoholem. Dnes máte turné přes několik měst, zazpíváte a upadnete do postele. Jak sexy je být popstar v dnešní době?
Tom: Takže s těma třemi je to právě tak, jak tady popisuješ. A co je v dnešní době ještě sexy, je potom samozřejmě u mě.
Bill: Ach, myslíš těch pár holek, které přemlouváš, aby šly s tebou? O orgiích nemůžeš každopádně mluvit.
Kdy jste naposledy něco zničili na hotelu?
Tom: Nedávno. Z toho věku jsme už venku, ale možná zase někdy to zapakujeme, až budeme mít krizi středního věku.
Pokojské?
Tom: Ta myšlenka je už půvabná, ale tohle klišé je tak opotřebované, že to někdy brání. Dokonce když před tebou stojí skvělá pokojská. Možná mám ale strach z klišé.
Jsou vlastně věci, na které může hrát bubeník, když nemá bicí?
Georg: To je špatné: Gustav hraje na všechno.
Co vás spontánně napadne, když se řekne Evropa?
Georg: Euro, teplé jídlo, pěkné holky…
Oblíbený evropský prezident?
Georg: Merkel.
Jak se cítíte, když jste známí v každé zemi jako papírové kapesníky, pizza, tenisky?
Tom: No ano, že se všude potřebují papírové kapesníky není nic nového. A spojení k pizze a teniskám mi také není od ruky.
Máte moc?
Bill: Nemám tušení, myslím, že moc bývá přeceňována. Proč chtějí všichni moc…? Bezmocnost může být také velmi osvobozující.
Politické zpráva vašeho turné?
Bill: Bože, to by bylo pošetilé, když bychom teď řekli, že naše turné má politickou zprávu.
Největší blbost, kterou jste řekli nebo udělali na podiu?
Bill: Jednou jsem v Nizze řekl: "Ahoj Nancy!" To nebylo tak skvělé.
24 koncertů v 37 dnech: Jaký je nejlepší lék proti kašli?
Bill: Nic nepomáhá. Nejlepší je, když jste byli nemocní už pár týdnů před turné.
Věta na podiu, která můžete ovládat v každém jazyce?
Všichni: Ahoj Paříž! Ahoj Brusel! Ahoj Stockholm! Ahoj Oslo!
Šance, že na dnešní koncert přijde Carla Bruni?
Tom: Vůbec nevím, jestli by to bylo dobré, kdyby na náš koncert přišla. Je právě vdaná…
Georg: Přece si nemyslíš, že bys měl u ni šanci, zapomeň kluku.
Co je na vašem nákupním lístku?
Tom: No jo, Georg je vlastně jediný z nás, který má čas nakupovat, na lístku je zcela jistě nahoře napsaný sprchový gel…
Nejúžasnější razítko na vašem cestovním pasu?
Bill: Ach, tak úžasné to všechno vůbec není. Víc úžasné pro mě bylo, když jsme si Tom a já dříve tiskli razítka na nějaké party, protože jsme neměli peníze na lístek.
Jsou celníci špatní lidi?
Všichni: další otázka
Kde leží vaše miliony?
Všichni: dál
Smlouva o stavebním spoření?
Georg: Nee, elektrická komunikace.
Jedna zeměpisná otázka, protože to byl váš oblíbený předmět: Proč je Německo nejkrásnější?
Bill: Ach, také nevím, prostě tuhle zemi miluju, tady se cítím doma. Dokonce v německých hotelech se cítím někdy jako doma. Kromě toho, že v Německu se můžete vyspat ve své vlastní posteli jednou za čas.
tokio-hotel-de.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama