Duben 2008

Červená je cool

30. dubna 2008 v 14:31 MÓDA



kacuskyblogisek.blog.cz
Scary Child

Magdalena D.Rettigová-životopis

30. dubna 2008 v 14:31
Magdalena Dobromila Rettigová 31.1.1785, Všeradice - 5.8.1845, Litomyšl
Fakt, že Češi dokázali protlačit do stovky největších Čechů, ať už jsou připomínky k podobným anketám oprávněné či ne, i Magdalenu Rettigovou, mě přivedl na myšlenku trochu zapátrat v zaprášených knihovnách a zjistit o ní trochu více, než jen to obehrané "vraž do toho".
Magdalena byla dcerou vrchnostenského purkrabího Františka Artmanna, který působil ve Všeradicích blízko Hostinic v berounském kraji, ale brzo po jejím narození se stal direktorem ve Stanicích u Prahy na panství hraběte Šporka. Toho by mohli znát milovníci zvěřiny, zavedl u nás do té doby neznámé parforsní hony a založil řád svatého Huberta.

Jako malá dívenka vyrůstala skoro osamocena, protože její sourozenci se nedožili dlouhého věku. I proto si ji matka velmi hleděla a na tehdejší dobu ji neobvykle brzy naučila psát i číst a to ve věku pěti let. Započaté vzdělání prohluboval i piarista P. Eugenikus Frank, bývalý vychovatel u hrabat Kouniců a Artmannův přítel, který rodinu často navštěvoval. Podařilo se mu u děvčete vypěstovat i tichou oddanost a silnou nábožnost, která Rettigovou pak provázela celým životem a přinutila ji sepsat modlitební knížku pro české dívky "Křesťanka důvěřující se v Boha". Její jedinou společnicí přiměřeného věku byla v té době jen dcera zdejšího myslivce a později dvě neprovdané dcery svobodné paní ze Sternthalu. Ale určitě to nebylo přátelství na stejné společenské úrovni, asi to bylo stejné jako obdiv Barunky ke slečně Hortenzii, jak ho popisuje ve své Babičce Božena Němcová.
Relativně klidný život rodičů i Magdaleny byl nečekaně přerušen v roce 1792, kdy František Artmann umírá a matka je nucená přesunout se s malým odbytným do Plzně a pak do Prahy. V Plzni Rettigová, vlastně stále ještě Artmannová, začala v deseti letech navštěvovat školu. Z Plzeňského období víme, že se velmi zajímala o četbu, ráda zapisovala všemožné příběhy vyslechnuté od "čeládky a prostého lidu venkovského", pilně studovala ve škole, kde ji zaujaly především biblické příběhy. To nebylo na tehdejší dobu nijak výjimečné, modlitební knížka nebo Bible byla často jediná kniha se kterou se česká dívka v celém svém životě setkala. Asi by bylo vhodné také připomenout, že mluvíme-li o nějakém sepisování, vše se dělo v německém jazyce. Magdalena, stejně jako všichni ostatní, byla vychována německy, mluvit i psát česky se naučila mnohem později.
Po přestěhování do Prahy, se její zájem o kulturu prohloubil a časté návštěvy divadla ji podnítili k sepsání několika dramat, například jedno s podivným názvem "Dřevěná tetička" pochází z této doby.
O svých 23 narozeninách se Magdalena provdává za právníka J. A. Sudiprava Rettiga, muže z poloněmecké rodiny, který se ale nadchl českým obrozeneckým hnutím, bože jak je tahle látka v hodinách češtiny dnes shodně nenáviděná!, probírá se tak zoufale nudně a dlouho, no…dál.. právě Rettigovi patří velký dík za to, že svou ženu nutil do českého jazyka. Chtěl, aby se doma mluvilo česky a Magdalena jako správně vychovaná dívka, se svému muži snažila vyhovět.
Proto, aby se jméno Rettigové dostalo do širokého povědomí a ona se rozhodla česky psát a dokonce i publikovat byly dva zlomové momenty.
Ten první se udál 26. července 1819, při oslavě jejich jmenin v Ústí nad Labem, kde její muž právě působil. Na oslavu se dostavili i manželé Korábovi. František Koráb byl dnes bychom to nazvali "ošetřujícím lékařem" paní Rettigové, která byla poměrně často a vlekle nemocná a se svoji manželkou byl navíc nadšeným českým vlastencem. Právě jejich údiv a úsměv nad zvláštní komoleninou češtiny a němčiny přinutil oslavenkyni vyhlásit, že za každé německé slovo, která od teď společnost použije se musí složit pokuta ve výši jednoho vídeňského groše. Současně bylo rozhodnuto, že se z vybraných peněz pořídí knihovna a paní Magdalena byla zvolena za knihovnici. Nevím kolik se nakonec vybralo, ale protože se koupilo dohromady na třicet knih, málo to určitě nebylo.
A protože jsme již zmínili, že Rettigová byla "tiše oddanou" ať už to znamená cokoliv, vzala svou novou funkci ve společenském životě vážně a všechny knížky nejprve sama přečetla, aby o nich mohla zasvěceně hovořit. A začala také pracovat na své psané češtině a došla tak daleko, že již v lednu 1820 sepsala provolání, které vybízelo české ženy a ústecké rodáky, kteří působili nebo studovali jinde, k pěstování českého jazyka i četbě českých knih. Sama opsala sto exemplářů a rozeslala ho po Čechách, Moravě a Vídni a náhle se tak dostala do kontaktu s mnoha známými vlastenci.
Řekne-li někdo A, měl by říci i B, a tak se musím zmínit o tom druhém zlomovém okamžiku. Ten nastal před rokem 1826, kdy se Magdalena Rettigová vypravila společně s chotí ústeckého lékárníka do Hradce Králové, aby pro knihovnu zakoupili u Jana Hostivíta Pospíšila, známého nakladatele a knihkupce, nějaké nové knihy. Pan nakladatel kvitoval s povděkem, že ženy mají zájem o českou literaturu, protože, už to asi nepřekvapí nikoho, byl českým vlastencem. Když se pak navíc dozvěděl, že paní Rettigová i píše a s úspěchem svoje práce předčítá, nabídl ji vydání jejich prací. V tom ho podporovali i pozdější děkan J. L. Ziegler a profesor V. Klím. Klicpera.

V Zieglerově "Dobroslavu" pak začali vycházet její práce a Pospíšil se stal na dlouhá léta jejím hlavním nakladatelem. Právě od něj pochází myšlenka na vydání nějakého většího svazku. A tak světlo světa spatřila v roce 1826 její nejslavnější a nejrozšířenější kniha "Domácí kuchařka", která ji zajistila trvající slávu, když už se na její jiné literární počiny, byť za jejího života hojně čtené, zapomnělo. Kromě receptů, pro některé současníky odsuzující českou kuchyni by bylo určitě zajímavé zjištění, jak málo prostoru je věnováno tučným masitým pokrmům, jsou zde různé rady pro začínající hospodyňky a manželky, ze kterých by dnešní dívky měli patrně emancipační záchvat zuřivosti.
V roce 1831 pro velký úspěch se kuchařka dočkává již druhého vydání a o dva roky později vychází i německy. Rettigová se pak soustředila právě na sepisování praktických knížek. Kromě stále doplňovaného vydání Domácí kuchařky to jsou:
- Kafíčko a vše co sladkého 100 předpisů atd. z roku 1843,
- Dobrá rada slovanským venkovankám, aneb pojednání, kterak by ony pokrmy prosté, laciné i chutné připravovali a tak se buď budoucí svou domácnost aneb pro službu cvičit mohly 1838
- Mladá hospodyňka v domácnosti, jak sobě počínati má, aby spokojenosti své i manželovy došla z roku 1840 a
- Pojednání o telecím mase, každému, komu se přejídáno věnováno.
Poslední uváděná knížka napovídá hodně o změnách stravovacích návycích. Jak často se dnes telecí maso objevuje v našem jídelníčku?
Poslední životní období Magdaleny Dobromili Rettigové je poznamenáno vážným úrazem, ze kterého se snad neměla už vzpamatovat, patrně šlo o ošklivě zlomenou ruku, ale jak se uvádí, díky proslulému ranhojiči na Hořičkách panu Pichovi se mohla po přestěhování do Litomyšle, svého posledního působiště, zase pustit do činorodé budovatelské činnosti.
Rettigová svého muže přežila jen něco jeden rok, zemřela 5. srpna 1845 a byla pohřbena na litomyšlském hřbitově. Z jejich jedenácti dětí do většího stáří dospěly jen tři a o dvou se dá napsat, že výrazně prosluly. Dcera Jindřiška Milina byla hudebně nadaná a později nastoupila pěveckou kariéru jako operní pěvkyni ve Stavovském divadle v Praze a potom v Mnichově. Syn Josef Ondřej Rettig se stal členem řádu piaristického a působil jako uznávaný profesor v Hustopeči na Moravě a pak v Nepomuku v Čechách.
Po její smrti se na ní, jak už to tak bývá, začalo pomalu zapomínat, ale v roce 1885 se v Litomyšli slaví centenario zrozenin Rettigové, je důstojně obnoven pomník a zdejší spolek žen a dívek dostává na starost jeho stálé udržování. Nemůžeme ani vynechat sepsání na tehdejší dobu velmi oblíbené veselohry Magdalena Dobromila Rettigová samotným Aloisem Jiráskem.
Do učebnic češtiny se ale Rettigová nedostala a když tak jen malou větou pod čarou. Ale její kuchařka prochází z generace na generaci se stále ohmatanější vazbou, někde už i bez ní a je zdrojem nápadů, ale i pobavení díky zapomenutému slohu ve kterém je napsána. V antikvariátech se zpravidla ani neohřeje a snadno nachází nového majitele. Všem, kteří mají to štěstí a vlastní ji závidím, protože já se s ní setkal jen na omezenou dobu a přál bych si ji jednou zařadit vedle své sbírky zažloutlých svazků K.V. Raise.
labuznik.com
Scary Childl



Krásné řetízky

30. dubna 2008 v 14:26 MÓDA
kacuskyblogisek.blog.cz
Scary Child

Bill poprvé po operaci!

29. dubna 2008 v 15:29
video

Ahoj lidi, to jsem já Bill. Chci prostě poděkovat za obrovskou podporu v době, kdy jsem měl problém s mým hlasem. Nebylo to lehké a neuvěřitelně toho lituju. Bylo opravdu milé vidět, že jste stále při mně a že jste mi posílali tolik věcí. Byl jsem opravdu šťastný. Je dobrý pocit vědět, že lidé jsou tu pro vás. Těším se na koncerty a obzvlášť na koncert v Německu, protože budeme hrát po tom všem tady v Německu. Bylo pro mě velmi důležité, že můžeme zahrát tento koncert. Viděl jsem, že se už se nemůžete dočkat a těším se, až vás uvidím a zahrajeme koncert. Mnohokrát děkuju.
Scary Child

Letní šaty

28. dubna 2008 v 21:11 MÓDA
kacuskyblogisek.blog.cz
Scary Child

Šaty-70.léta

26. dubna 2008 v 20:02 MÓDA























kacuskyblogisek.blog.cz
Scary Child

Naušnice

25. dubna 2008 v 15:13 MÓDA
kacuskyblogisek.blog.cz
Scary Child

Rozsáhlý životopis-MM

23. dubna 2008 v 20:43
V lednu posledního roku květinové dekády se v americkém Ohiu narodilo jediné dítě manželů Warnerových- syn. Pokřtili ho Brian, druhým jménem Hugh. Matka Barbara byla zdravotní sestra, otec veterán z Vietnamské války. Jakožto člen jednotky Ranch Hand tam rozprašoval nebezpečný Agent Orange na oddíly Vietkongu. Důsledky to mělo dva: První byla otcova následná paranoia, druhým každoroční testy jeho i synova fyzického a psychického stavu ve vojenské základně. Toxická látka Briana naštěstí nezmrzačila (jako většinu potomků této vojenské jednotky), ale jeho zdraví bylo chatrné- trpí dědičnou srdeční vadou, a po celé dětství měl v tomto ohledu smůlu. Ve třináci letech málem zemřel. Na základní škole byl pro vrsteníky "snadným cílem" a proto byl několikrát zmlácen.
Brian vyrůstal ve strachu z přísného otce, tudíž přilnul hlavně k matce- nebo spíše ona velmi silně přilnula k němu. Nebylo pro ni větší potěšení než se starat o svého syna, a proto mu často tvrdila, že je nemocný víc, než ve skutečnosti byl. Někdy ho nechávala doma, i když nebyl důvod. Stavěla kolem něj zeď. Brian neměl kamarády, ale byl velmi bystrý a měl bujnou fantazii- vytvořil si tedy svoje vlastní, imaginární přátele. Byli jimi čarodějové, hrdinové z oblíbených seriálů a komiksů- ti se mu nikdy neposmívali a konečně, které dítě má takovéto výjimečné přátele? V pěti letech začal navštěvovat křesťanskou školu- byl fackovacím panákem pro spolužáky a narušitelem pro učitele. Věřil, že viděl anděla - a to bylo podle vyučujících rouhání. Byli proti všemu, v co věřil. Děsily ho noční můry o apokalypse a příchodu antikrista. Kvůli svému dosavadnímu "postavení ve společnosti" si se strachem začal pokládat otázku: "co když jsem antikristem já?"
Ve věku kolem osmi let se poprvé setkal se sexem- ne však zcela "běžně." S bratrancem Chadem při hře na detektiva objevili tajnou vášeň jejich dědečka: Sbírku té nejzvrhlejší pornografie a skříňku plnou dámského prádla. Schovaní ve sklepě sledovali, jak se starý muž věnuje své perverzní zálibě. A druhá zkušenost byla pro Briana ještě horší: zneužil ho jeden starší chlapec ze sousedství. Brian to řekl jeho rodičům a soused byl za trest poslán k námořnictvu. Ještě se Brianovi pomstil tak, že mu otrávil psa.
Toužil chodit do normální školy. A protože rodiče nechtěli, aby přestoupil, našel si jiný způsob- rozhodl se chovat se tak nesnesitelně, že ho z církevní školy vyhodí. Brzy se záměr zdařil. Jinde však není tráva zelenější a ve státní škole nebyl o nic oblíbenější než na předchozí. Měl však jedno štěstí.Našel si kamaráda Johna, z řad velkých "rváčů". Ten mu dělal nejen osobní stráž, ale také v něm vzbudil zájem o rockovou hudbu a okultismus- tajně spolu navštěvovali satanistické doupě Johnova staršího bratra. Jejich dalším společným zájmem byly dívky- dokonce ty samé. John nakonec jednu přivedl do jiného stavu a oženil se s ní. Od té doby o něm Brian už neslyšel. Nechal si narůst dlouhé vlasy a pořídil si první auto. Měl rád literaturu a sám se pokoušel psát poezii. Ale jeho největší vášní byla rocková hudba- a sám toužil hrát v nějaké kapele. Učení mu už tolik nešlo, ale zato už se necítil tak "vyřazený" jako dřív. Ne na dlouho. Jeho otec dostal dobrou práci- ale až na Floridě. Rodina Warnerových se tedy rozhodla přestěhovat. Brian byl vzteky bez sebe.
Na Floridě byl Brian zcela osamělý. Navštěvoval sice vysokou školu, kde studoval žurnalistiku a divadlo,ale opět neměl žádné kamarády. Už si nepovídal s vymyšlenými postavami, místo toho se do krve řezal tupým kapesním nožem.
Ale především psal. Básně s fantasmagorickými představami, morbidní, perverzní povídky, díla, v nichž otevřeně opovrhoval křesťanstvím. Ač je rozesílal do různých časopisů, většinou otištěny nebyly. Někdy však chodil přednášet do undergroundového klubu Squeeze. Tam také potkal přítele, se kterým se později začal věnovat hudbě. "Hele, ty tvý básničky nestojí za nic, ale máš dobrej hlas. Nechceš založit kapelu?" Zeptal se ho ten chlapec. Napsali spolu nějakou hudbu a básně posloužili jako texty. Sehnali několik hráčů a vymysleli si jména, reprezentující dvě protikladné složky tvořící celek. Marilyn Manson byl vlastně prvním dílem Briana Warnera. Dobro a zlo.Kráska a Zvíře. Marilyn a Manson. Brianovi- vlastně Marilynovi- se splnil sen. Klub Squeeze byl stále hlavním zázemím jeho nové kapely, která byla záměrně stylizovaná tak, aby se zjistilo, kolik vydrží současná americká cenzura.
Život se změnil. Marilyn se stal žurnalistou, psal, dělal rozhovory s hudebníky, ale po večerech sám stával na pódiu před rozdováděným davem. Ve věku jednadvaceti let se rozhodl odejít z domova. Jeho matka, která na něm byla doslova závislá, ho však nechtěla pustit. Prosby, hrozby, křik ani rány však nebyly nic platné a Manson definitivně přestal být jejím malým Brianem. Matka pak každý den plakala v jeho pokoji, než údajně spatřila ve dveřích Kristovu siluetu, která naznačovala, že bude její syn v bezpečí. Nahradila ho laboratorní krysou jménem Marilyn, které později prodlužovala život pomocí medicíny.
Manson si našel dívku, Teresu, ale občas ji podváděl s psychotickou a drogově závislou tanečnicí z kapely, Nancy. Sám začal s drogami experimentovat. Nancy působila v kapele jako "objekt" pro perverzní a sadomasochistické prvky vystoupení. Nechtěla však nic jen předvádět. Bláznivě se zamilovala do Briana- a začala nenávidět a terorizovat Teresu.
Brianovi s Nancy brzo došla trpělivost- zjistil, že ji nemůže vystát a vyhodil ji z kapely. To nesnesla. Začala telefonicky rušit jejich vystoupení, vyhrožovat Brianovi i Terese a nakonec na jedné show rozbila láhev o hlavu své nástupkyně- Mansonovy budoucí přítelkyně Missi. Marilynova nenávist přetekla přes okraj nádoby. V opojení drog a vzteku se rozhodl Nancy zabít. S klávesistou Pogem vymysleli způsob: oheň. Pravděpodobně by byli dnes oba za mřížemi a Nancy po smrti, kdyby je v onu dobu před jejím domem nezastavil jakýsi drogový dealer. Když po chvíli ulicí prosvištěly policejní vozy, šílený nápad byl přebit strachem z vězení. V Brianově duši, stále ještě trochu dětské,klíčila ta dávno zasetá a neustále zalévaná semena cynismu. Té noci z nich vyrostl plevel, který nikdy nejde lehce vymýtit…
Úspěch skupiny Marilyn Manson & Spooky Kids rostl a brzy se jim dostalo nabídky k natočení alba. Jeho obal byl zcenzurován a jeho písně zaručily skupině postavení "narušitelů" nejen showbyznysu. Objevily se první protesty konzervativců a bigotních křesťanů, na druhou stranu i zájem různých sekt. Manson dostal titul reverenda Církve Satanovy od jejího samotného zakladatele, s nímž se také spřátelil.
Kapela vydala mini album s remixy, které je proslavily opět o něco víc. Marilyn však chtěl něco jiného.Chtěl napsat hudbu, která bude jeho vyjádřením vůči světu. Temnou hudbu, jako byla temná i jeho duše. Rozhodl se proto přestěhovat do velmi temného znepokojujícího města na jihu USA - New Orleans.
V New Orleans dochází k pohybům půdy, jež někdy neustojí ani mohylovité hroby místních hřbitovů. To se pak městem line pach smrti a rozkladu. Právě to chtěl Manson zachytit ve své hudbě. Nahrávací studio zařídil v domě, kde byla zavražděna Sharon Tateová. Život v New Orleans se mlžil v drogovém oparu. Noci beze spánku, k jídlu LSD a kokain…Drogy sice pomohly vytvořit mnoho vizí a nápadů, ale znemožňovaly jejich uskutečnění. Dny tedy běžely, dávky začaly být nutné, písně nepřibývaly a hroby se dál otvíraly. V jednom takovém mohl skončit i Manson- předávkoval se totiž koncentrovaným heroinem. Měl štěstí, že přežil. Jeho přítelkyně Missi potratila. Tyto rány osudu měly jeden pozitivní důsledek, možná byly varováním: Marilynův vypěstovaný cynismus se začínal pomalu "ředit" lidskostí, nepřímo úměrně obsahu drog v jeho těle. Své frustrace se rozhodl dát do písní alba Antichrist Superstar, jež už asi vždy zůstane na samém vrcholu jeho tvorby. Také se, po mnoha letech, znova setkal se svou rodinou. Své matce vyjádřil lásku. Prý to vždycky věděla… Nový "Americký antikrist" se vydal na koncertní turné, křížovou cestu po vyprodaných halách, provázenou výhružkami smrti od nepřátel, vedoucí na rockové nebe. Revolta, revolta…. I ta však jednou ustane a změní se v komerční brak. Dle jeho slov je právě tato metamorfóza tématem další desky. Z odrbaného poločlověka se stal třpytivý androgyn s jasně rudou hřívou. V písních se vysmíval Bohu i sám sobě. Prožíval nevyrovnaný, však vášnivý vztah s Rose McGowan a utápěl se v depresích. "V duši máme díru, kterou naplníme fetem," zpíval, a dalo se mu to věřit. Pak přišla rána v podobě obvinění Mansona jako psychologického viníka školního masakru v Columbine. Bulvár hystericky křičel, jen několik seriózních deníků uvedlo, že vrazi nebyli Marilynovými fanoušky. Jeho však média zklamala a na dva roky se zavřel ve svém domě, odkud skutečně téměř nevycházel. Svými zážitky a pocity, že byl obětí inkvizice, naplnil nové album a mnoho výtvarných děl. Revolta tu zase byla. Možná poslední záchvěv. Jeho další dílo, projekt "Zlatý věk grotesky", je něco zcela jiného. Hitové písně. Reklamní akce. Hlavní téma: vztahy. Marilyn ztratil potřebu podkopávat základy morálních dogmat. Našel si spřízněnou duši, Ditu Von Teese, a připadal si… ano, připadal si šťastný. Bohužel ne na dlouho. Na velký komerční úspěch si člověk zvykne, ale na rozdíl od chemických drog se nedá jen tak koupit. Další nápady však nepřicházely. Nasycený nemůže psát o hladu. Jak se bouřit proti popkultuře, jste-li její součástí? Uchopit to z jiné strany? Ale to se od Mansona neočekávalo. Dočasně to vyřešil Výběr největších hitů. Jak hvězda stoupala, duše se propadala.. Manson chtěl spáchat sebevraždu. Ocitáme se v současnosti, hudební svět čeká, co bude dál. Není to typický hvězdný příběh? Ať už dopadne jakkoli, jeho následující slova už mu nikdo nevezme: "Nakonec se staneme tím, proti čemu jsme stáli."
kk666.blog.cz
Scary Child

Twiggy je zpět!

21. dubna 2008 v 18:11
Dvojice, která všechno začala je zase spolu. Ano, čtete dobře! Twiggy se opět připojil k Mansonovi, aby společně dokončili, co spolu začali. Po dlouhé době spolu budou opět sdílet stejné pódium.

Společně s Mansonem a Twiggym se na americké části Rape Of The World tour objeví Ginger Fish, Chris Vrenna a Rob Holliday. Jak se píše na oficiálních stránkách, Manson se s Timem Skoldem rozešel v dobrém a jeji budoucí spolupráce není vyloučena.

Pěkně nám ten rok 2008 začíná :) ... co můžeme očekávat dál? Nové album s Twiggyho podílem na hudbě? .. Vrátí se snad i John 5? Nebo Marilyn opět naváže přátelské kontakty s Trentem či dá zase dohromady s Ditou? (myšleno ze srandy ;D)
Vše je teď ve hvězdách, tak se nechme překvapit, jak se bude vše vyvíjet dál. Co se ale týče US tour, tak odhaduji, že za kytaru se postaví Rob a basy se jako za starých časů chytne Twiggy.
marilynmanson.cz
Scary Child

Barevné hodinky

21. dubna 2008 v 18:07 MÓDA
Harajuku Lovers Watches - Bees Knees (White)


Harajuku Lovers Watches - Cupcakes (Yellow)


Harajuku Lovers Watches - Meow Mix (Black)


Harajuku Lovers Watches - Meow Mix (Pink)


Harajuku Lovers Watches - Round Circus Cutie - Bear (Pink)


Harajuku Lovers Watches - Round Circus Cutie - Hippo (Blue)


Harajuku Lovers Watches - Round Circus Cutie - Tiger (Yellow)
Harajuku Lovers Watches - Roundie Def Girls - Angel (Yellow)
Harajuku Lovers Watches - Roundie Def Girls - Baby (Blue)
Harajuku Lovers Watches - Roundie Def Girls - Music (Green)
Harajuku Lovers Watches - Roundie Def Girls - Gwen (White)


Harajuku Lovers Watches - Love Double Def - Gwen
kacuskyblogisek.blog.cz
Scary Child

Ovocné doplňky-bomba!!!

20. dubna 2008 v 10:42 MÓDA
product shot
product shot
product shotproduct shotproduct shotproduct shot
product shotproduct shotproduct shotproduct shotproduct shotproduct shotproduct shotproduct shot
kacuskyblogisek.blog.cz
Scary Child

Kolekce-Emily The Strange

20. dubna 2008 v 10:42 MÓDA

Scary Child

Optické klamy

20. dubna 2008 v 9:29
Jaká ruka kreslí tu druhou?
Kolik je na obrázku nohou?
Kolik je tam odstínu růžové?
Zakryj si pravé oko a levým okem se podívej na pravé ufo.Kolik je tam ofonů?
terzanky.blog.cz
welcometopage.blog.cz
Toto taky vypadá, že jsou použity dva odstíny modré ... doopravdy je to jen jeden ...
Tyhle kolečka tyky vypadají, že mají jinou barvu ... ale zase je to jeden odstín ...

Musíš se naprosto soustředit,abys věděl/a,že se ten kruh zmenšuje,
když se do obrázku zahledíš a vnímáš jenom tečku uprostřed.
Dobře si prohlédni ty fialové čáry... Jsou rovné?
Na prvím obrázku je obličej rozlobeného muže a na druhém klidné slečny...nyní jděte asi 3m od monitoru...no není to naopak??
Když se na obličej podíváte z levé strany uvidíte nápis Liar...
Najděte na obrázku dítě...
Zakoukej se na jednu kytičku. Hýbe se to?
Lidi nebo Mexičani?
Co vidíš? Obličeje nebo domy?
Žena je uvnitř nebo venku? Žena nebo kočka? Najděte skleničku.
Zadívej se na 1 kuličku. Mizí ti ty ostatní 2?
Lodě nebo most?
Koukej z jedno kolečka na druhé. Hýbe se to? Zahleď se na jedno. Co to dělá teď?
Je to iluze nebo se to hýbe? To zjiztíš když se podíváš na jeden modrý lístek.
Koukej se na křížek uprostřed lebky po dobu 30sekund. Potom se koukej do zdi. Co vidíš?
Co znamenají tyto znaky? Stačí zakrýt levé poloviny jednotlivých znaků a vše je jasné!
//<![CDATA[ //]]>
Třicet vteřin upřeně pozorujte černý bod uprostřed srdce, aniž byste přitom pohnuli očima. Pak (s pohledem stále upřeným na srdce) klikněte na obrázek myší. Monitor vám zobrazí pouze bílý čtverec, ale vy na něm uvidíte červené (nebo aspoň růžové) srdce!
//<![CDATA[ //]]>

Jsou kruhy stejné?

Je ten kruh vlevo uprostřed stejný jako vpravo uprostřed?
//<![CDATA[ //]]>

Tvář muže

Na pohledu záleží

Ledový kůň

Najděte bílého koně na obrázku

Co vidíte?

Tvář muže nebo dívka s dopisem?

Obličej

Co vidíte vy?
Liar??

Kaleidoskop

Přibližujte oči pomalu k obrazovce, máte dojem pohybu tunelem
Kolik odlišných tváří vidíš?
Já vidím tři.
Hamlet hrající něco na Ofélii?
Neba ta lebka?
Co vidíš na tomto obrázku?
Ženu před zrcadlem nebo lebku?
Dva na sebe se dívající obličeje...
... nebo pouze jeden obličej za svícnem?
Co vidíš tady...?
Někteří vidí černé objekty.
Někteří nápis "LIFT".
Pohárek?
Nebo dvě tváře?
Co vidíš na obrázku?
Někdo vidí kachnu dívající se doleva, jiní zase zajíce koukajícího doprava
Tenhle starý obal od sirek ukazuje 12 slonů.
Proč je ale vidět jenom 6 hlav? (kromě toho slona uprostřed.)
Co vidíš na první pohled na tomto obrázku?
Co vidíš?
Fousatý a vlasatý dědek, nebo taky dvojice milenců, jak se objímá a líbá, obklopená listím vinné révy.
Líbající se dvojice,
Další klasika...
Můžeš vidět dvě tváře ženy...
Mladou dívku zezadu nebo starou babu z profilu.
Kolik tváří vidíš?
Nemyslíte?
Šest odlišných sklenic a dvanáct odlišných tváří.
Dvě tváře a váza...
Rybář, jeho loď, veliká ryba a ostrov.
Obrať hlavu a uvidíš něco jiného...
Tváře, tváře, tváře...
...
kachna nebo králík
.

TH-Anthony Cutajar Photoshoot

19. dubna 2008 v 16:02
img186/5437/0010td6.jpg
img186/5162/0020hk7.jpg
img186/4632/0030ge1.jpg
img177/121/009ec6.jpg
img187/5094/011jo2.jpg
img72/8114/010rb0.jpg
img187/7741/0050ld5.jpg
img186/2858/0060ig4.jpg
img186/8795/008if6.jpg
img187/8743/007us7.jpg
img187/9866/012ot0.jpg
img187/1492/014mb7.jpg
img72/9787/0040nz9.jpg
img177/6969/013zl9.jpg
tokio-hotel-de.blog.cz
Scary Child

Justsweet - Léto 2008-fashion

19. dubna 2008 v 7:35 MÓDA
kacuskyblogisek.blog.cz
Scary Child

Dagmar Havlová-fotky

19. dubna 2008 v 7:35
Dagmar Havlová
Dagmar Havlová
Dagmar Havlová
Dagmar Havlová
Dagmar Havlová
Dagmar Havlová
Dagmar Havlová
Dagmar Havlová
Dagmar Havlová
Dagmar Havlová
Dagmar Havlová
Scary Child

Dagmar Havlová-životopis

19. dubna 2008 v 7:35
Dagmar Havlová, rozená Veškrnová je česká herečka a druhá manželka Václava Havla.

Pochází z Brna-Židenic. Řídí činnost nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97. Pokouší o návrat k divadlu
Dagmar Havlová
Scary Child

Jackie Kennedy-fotky

17. dubna 2008 v 20:08
1138815275_0898.jpg

Photo Sharing and Video Hosting at Photobucket

Jackie Kennedy
Scary Child

Jackie K.- mòda

17. dubna 2008 v 20:08

Šedesátá léta byla všechno, jen ne nudná. Revoluce proběhla tenkrát snad ve všem - v hudbě, událostech a v neposlední řadě i v módě. Mládí "vzalo svět do svých rukou" a obrátilo jej "vzhůru nohama". A právě v době květinových dětí, drog a odporu proti válce přivítal Bílý dům nové obyvatele - nejoblíbenější prezidentský pár všech dob - Jack a Jackie Kennedyovi.

Lidé milovali novou první dámu i pro její vytříbený vkus a vzhled opravdové lady. Šedesátá léta podle ní byla tak trochu jiná. Klasická a elegantní, ale v žádném případě ne usedlá a tuctová. Ženy jí byly vděčné za to, že i manželka a matka může být královnou a houfně napodobovaly její styl. Byla pro ně důkazem a tak trochu zadostiučiněním, že ne jen sexbomby ala Marilyn Monroe nebo hubené dívenky jako byla Twiggy, mohou okouzlovat svět.
Jackie nebyla dokonalá, měla oči trochu moc daleko od sebe a obličej porostlý drobnými chloupky, ale právě i proto se stala miláčkem ostatních žen - uměla své nedostatky nosit. Ne je skrývat nebo se za ně stydět, ale nosit. Přes drobné chybičky byla ale tato vzdělaná atraktivní bruneta klasických tvarů a s "křehkostí míšeňského porcelánu" pochopitelně nádherná.

A jaké byly tedy její hlavní módní triky? Především se nebála svěřit do rukou odborníků. Spolupracovala s několika módními návrháři, kteří patřili mezi špičky své doby (pravda, první dáma si takový luxus může dovolit…). Milovala francouzský styl a vše, "co vonělo levandulí a Beaujolais" , ale aby projevila loajalitu Americe (a možná to byl i chytrý politický tah), za svého dvorního návrháře si zvolila Olega Cassiniho, který tehdy oblékal "půlku Hollywoodu". Podařilo se jim, díky jeho umu a jejímu šestému módnímu smyslu, vytvořit styl, který doslova ohromil svět.

Hedvábné róby, jemně střižené kostýmky, kabátky a přiléhavé šaty - vše ve skvělé barevnosti, doplněné třemi řadami perel a "bonbónkovým" kloboučkem, navíc nošeno s ladností a grácií, to byla pro svět přímo etuda dokonalosti.

Na módu nezanevřela ani poté, co už dávno nebyla paní Bílého domu a atentát na jejího chotě se stával jen ošklivou vzpomínkou. Zvláště když si její srdce získal a ruku okroužkoval řecký rejdař a miliardář Aristotel Onassis, mohl její šatník zajásat a těšit se na nové luxusní kousky.

Kultivovanosti a dokonalého vzhledu se nevzdala ani na smrtelném loži. Byla zmožená chemoterapiemi a vyčerpaná krutou nemocí a i přesto dokázala svou bolest ovládnout a odejít klidně, aby zbytečně nermoutila své blízké. Snad i proto, že měla na sobě ty nejkrásnější růžové šaty od Givenchy, ve kterých tančila se svým manželem Johnem F. Kennedym a v srdci neochvějnou jistotu, že v nebi si spolu znovu zatančí.

kacuskyblogisek.blog.cz
Scary Child

Jackie Kennedy-životopis

17. dubna 2008 v 20:08
Jacqueline Lee Bouvierová-Kennedyová-Onassis /ʒaklin/ (médii též zkracovaná na Jackie K. nebo Jackie O.) (28. července 1929 - 19. května 1994) byla v letech 1961-1963 první dámou USA.
Byla manželkou Johna Fitzgeralda Kennedyho (svatba 12. prosince 1953; manžel zastřelen 22. listopadu 1963), s nímž měla čtyři děti. Později se provdala za řeckého multimilionáře Aristotela Onassise (svatba 20. října 1968).
V lednu 1994 u ní byl diagnostikován druh rakoviny, na níž 19. května téhož roku ve 22:15 místního času zemřela ve svém apartmánu na Fifth Avenue v Manhattanu. Její pohřeb, ačkoliv byl soukromý, byl vysílán televizemi do celého světa. Je pohřbena vedle svého manžela J. F. Kennedyho na Arlingtonském hřbitově.
icon
Scary Child