Programní hudba

14. dubna 2008 v 19:34
Programní hudba je hudební formou, která má vyjadřovat mimohudební obsah. Termín programní je poměrně nový, vznikl teprve v polovině 19. století za velkých názorových bojů mezi hudebníky, zda hudba má či nemá nějaký mimohudební obsah vůbec vyjadřovat. K největším bojovníkům za programní hudbu patřil Richard Wagner.
Hudba, která mimohudební obsah vyjadřovala, existovala ovšem již dávno předtím. Například již v počátcích indické kultury symbolizovaly hudební stupnice jednotlivá roční období. Ve starověkém Řecku byly čtyři struny na lyře bájeslovného Orfea symbolem čtyř živlů.
V 16. a 17. století byly velmi oblíbeným námětem skladatelů bitvy. V období klasicismu jsou programními díly symfonie J.Haydna, např. "Dětská" či "Lovecká", Beethovenova 6.symfonie "Pastorální" nebo jeho předehry "Egmont" a "Bitva u Viktorie". Hudba se tedy vlastně odedávna pokoušela vyjádřit i mimohudební obsah a kromě citů se snažila u posluchače vyvolat také představy. Ostatně téměř každá vokální skladba je svým způsobem programní.
V období romantismu se však programní hudba stala "programem" některých skladatelů a estetiků. Vedle Wagnera (předehry k operám) a Liszta (Faustovská symfonie) byl jejím představitelem především Hector Berlioz (Fantastická symfonie), posléze Richard Strauss (symfonické básně Enšpíglova šibalství a Don Quijote).
Programovost má své místo i v hudbě impresionistické (Claude Debussy), expresionistické (Alexandr Skrjabin) i novodobé (Dmitrij Šostakovič).
Scary Child
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama